19.4.2024 | Svátek má Rostislav


POLITIKA: Trocha statistiky

25.6.2010

Činnost poslanců ve sněmovně se často zlehčuje, z médií se dovídáme o poloprázdných lavicích, nezájmu o projednávané věci, o obstrukcích vůči protistranám, hádkách spojených se vzájemnými výčitkami a zpestřenými i nadávkami nebo o častých návštěvách parlamentního bufetu. Jak to tedy vlastně s jejich prací je? Jak ji změřit, jak ji ohodnotit?

Napadlo mě zkusit to přes sněmovnou schválené a vydané zákony. Zkusil jsem si udělat jakýsi statistický přehled našich zákonů, vyhlášek a vládních nařízení vydaných ve Sbírce zákonů od 17. listopadu 1989 do konce předchozího volebního období. Nevím zda-li již někdo přede mnou takovýto přehled nezpracoval, ale přesto jsem se o to pokusil a dovoluji si jej vám nabídnout.

Jak uvádím výše, vycházím ze Sbírky zákonů, která však obsahuje kromě zákonů a usnesení PS i vyhlášky, nařízení vlády, sdělení centrálních úřadů, nálezů vrcholných soudů či rozhodnutí prezidenta a další dokumenty. Všech těchto položek bylo v roce 1989 po 17. listopadu vydáno 91 (zřejmě první, opravdu „porevoluční“, bylo č. 150/89, Rozhodnutí prezidenta o amnestii z 8.12.89), od začátku roku 1990 do 26.5.2010 jich bylo celkem 9662, nejvíce v letech 2004 (700); 1992 (648) a 2006 (626), naopak nejméně v letech 1994 (276); 1996 (327) a 1998 (336).

Od začátku prosince 1989 bylo sněmovnou schváleno a vydáno přes 2200 zákonů a přes 50 usnesení, kterými byla zrušena veta zákonů učiněná presidenty republiky. Nejvíce zákonů bylo přijato v letech 2004 (téměř 190 a 6 usnesení); 2002 (kolem 170 a 4 usnesení) a v roce 2006 (téměř 170 a 8 usnesení), nejméně pak v letech 1996, 1997 a 1998, kdy bylo v každém roce přijato kolem 60 zákonů a pouze jednou bylo zrušeno veto presidenta.

Ale ani vlády nezahálely. Stačily vydat přes 3500 vyhlášek a téměř 1300 vládních nařízení. Nejvíce vyhlášek bylo v letech 2004 až 2006, vládních nařízení v letech 2004, 2002 a 2000.

Výše uvedený přehled může vzbudit dojem o vysoké produktivitě práce poslanců, ale také, zejména počet novelizací, vypovídá o její kvalitě. Myslím, že to byl Miloš Zeman, kdo první nás utěšoval (nebo hrozil?) legislativní smrští, a zdá se, že ne nadarmo. V obdobích vlád ČSSD se smršť opravdu rozpoutala a doznívá dodnes. Je to ale dobře? Známá přísloví praví „méně znamená často více“ nebo také „všeho moc škodí“.

V mnoha oborech se již dnes vyzná ve vydaných předpisech pouze úzce specializovaný právník, velmi schopný úředník nebo podvodník zaměřený na daný obor. Ostatní - advokáti, soudci, státní zástupci i policie - vzhledem k svému širšímu záběru se mohou jen velmi těžko v této spoustě orientovat, aniž by něco přehlédli. Může se i snadno stát, že si z různých důvodů z předpisů účelově vybírají. Mluví pro to třeba práce soudních znalců, kterými jsou, samozřejmě na základě platných zákonů a předpisů, zpracovávány na stejnou věc naprosto odlišné posudky, ale i činnost našich soudů, kdy se podobné kauzy u různých soudů řeší s odlišným výsledkem nebo se výrok „vinen“ či „nevinen“ při odvoláních často střídá, samozřejmě s odvoláním na platné předpisy. Nehledě na to, kolik rozsudků, výběrových řízení, obecních vyhlášek, rozhodnutí nebo výsledků správních řízení je rušeno pro formální nedostatky, převážně z porušení nebo opomenutí některého předpisu.

Tím spíš již dnes nemá šanci se vyznat ani v základních přepisech, které se ho prakticky denně bezprostředně týkají, prostý občan. Třeba občanský zákoník (40/64) má již 66 novel (do roku 1989 jich bylo pouze 7, zato v roce 2006 byl novelizován 11x), nebo obchodní zákon (513/91) - 68 novel, z toho 8 v roce 2002; živnostenský zákon (455/91) – 113 novel, z toho 15 v roce 2006; o obcích byly přijaty již dva zákony, č. 367/90 měl 9 novel, č. 128/00 má novel 28, z toho 5 v roce 2008; o veřejných zakázkách byly přijaty tři zákony, č. 199/94 má 13 novel, zákon č. 40/04 8 novel, z toho 6 v roce 2005, č. 137/06 byl novelizován 8x; o dani z příjmu (586/92) má 112 novel, po 12 z let 2004 a 2009, 11 v roce 2006; náš základní zákon, ústava (1/93) má novel 6; o sociálním zabezpečení byly přijaty zákony dva, č. 482/91 byl novelizován 16x, č. 111/06 13x; trestní zákon (140/61) byl novelizován 90x, z toho 9x před rokem 89 ale třeba 11x v roce 2006; zákon o péči o zdraví lidu (20/66) má 56 novel; o ochraně veřejného zdraví (258/00) má 44 novel, zákon který ho předcházel, č. 36/75 byl novelizován pouze 2x, z toho 1x až v roce 1997; zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 550/91 byl novelizován 10x, zato jeho nástupce, č. 48/97 již 67x, z toho jen v roce 2006 11x; školský zákon č. 76/78 byl novelizován pouze po roce 1998, a to 10x, jeho nástupce č. 561/04 byl novelizován 21x a tak by bylo možno pokračovat i s ostatními zákony. Zvláštním útvarem jsou tzv. „přílepky“, které k přehlednosti právního řádu rozhodně nepřispěly. A připojím ještě jeden postřeh. Zhruba od roku 2007 se jaksi vytratila sněmovnou přijatá úplná znění, alespoň u těch zákonů, které uvádím výše.

Chtě nechtě se tady opět vtírá jedno přísloví, a to „práce kvapná, málo platná“. Ale čí? Předkladatelů, parlamentních úředníků nebo je to vliv nezkoordinovaných pozměňovacích návrhů, vzájemných obstrukcí parlamentních stran, tlaku lobbistů nebo snad snahy o „péči o občany a všeobecné blaho“ za každou cenu?

Myslím, že právě to je ta otázka kterou by si nový parlament na začátku svého funkčního období měl vyjasnit. Nemělo by to být až tak těžké. Stačí usilovat o to, co strany v předvolební kampani slibovaly občanům, a rozpoutanou smršť změnit v čerstvý větřík který dokáže ledacos provětrat.

Ozývají se hlasy, zda-li ještě žijeme v právním státě. Mluví výše uvedený přehled pro, nebo proti? Je ještě možné plnění takovéto spousty zákonů, vyhlášek, nařízení a ostatních předpisů (i když jich byla velká řada zrušena), vyžadovat a i účinně jejich plnění vymáhat nebo i jen kontrolovat? Nebudou nakonec sloužit hlavně k tomu, aby se v té houštině našel klacek, kterým bude možno dle potřeby kohokoliv umravnit? Nebo skulina či kryt, jak spravedlnosti uniknout či se před ní skrýt?

Končím s přáním, aby se nové renovované sněmovně podařilo vylepšit reputaci svou i všech poslanců a nastolit opravdu právní prostředí. Tu práci jí nezávidím, ale někdo by ji udělat měl.