V sobotu večer dvojice pilných komentátorů David Macháček a Tomáš Fránek vytvořila článek ODS zatím řekla, co nechce. Skutečnost, že celý nadpis opřeli o fakt, že volební teze budou představeny v neděli a odhlédli od toho, že Modrá šance byla představena před mnoha měsíci pravděpodobně vypovídá o osobních preferencích obou zpravodajců, ale budiž.

Je normální, že mnoho lidí mimo ODS nezná stanovy a další pravidla, kterými se ODS řídí, je však prapodivné, když i elementární fakta minou novináře na kongres vyslané mateřskou redakcí.

V ODS, pochopitelně, existuje řada vnitřních napětí a jedním z těchto napětí je vztah mezi centrem a komunální základnou. Toto napětí ostatně existuje v každé straně, která má silný a sebevědomý komunál. Stěží by se v ODS mohlo stát, že stranický guru na několikátý pokus vytáhne z klobouku Ratha nebo Bublana a krajská organizace radostně a s manifestačním potleskem pochopí, že na takového vůdce kandidátky čekala nejméně od Vítězného Listopadu. Poslanci a senátoři, tedy hlavní složka stranického centra jsou ovšem současně vrcholnými reprezentanty svých krajských organizací a většina z nich si velmi dobře uvědomuje potřebu podpory zdola, takže, čert aby se vyznal, kdy je pan poslanec spíše pražským hejskem a kdy venkovským zahleděncem (viděno vždy z druhé strany).

Nejužším vedením ODS je tzv. grémium. Skládá se z předsedy, pěti místopředsedů a tří předsedů parlamentních klubů. Volba šesti členů grémia byla předmětem minulého kongresu - no a těchto šest členů, od předsedy Topolánka až po místopředsedkyni Němcovou, bylo zvoleno v tajné volbě delegáty, kteří v drtivé části reprezentují právě regiony a na základě nominací, které učinily regionální sněmy.

Dalším orgánem v pořadí je výkonná rada. Kromě devíti členů grémia v ní zasedá 32 zástupců krajských organizací. Volba členů výkonné rady je vždy selankovitá - kraje obsazují místa ve výkonné radě podle určeného klíče a kongres tyto nominace pouze potvrzuje.

Co však vůbec nechápou, tento kongres není volební, ale předvolební, neřeší vztahy v ODS, ale otevírá volební kampaň k trojím volbám příštího roku a jeho nálada logicky směřuje někam jinam, než ke stranickým sporům uznaných a zneuznaných. Hodnocením práce poslanců za období téměř uplynulé a možných poslanců za období budoucí se zabývaly sněmy regionální, tam vznikaly kandidátky a tam hořely vášně. Jistě mohli autoři ozvěny těchto vášní vyčuchat i některých delegátů, zvláště v pozdější hodině večerní, ale že by tyto nálady bloudily divadlem jak fantom opery?

A co se týče nálad na velkou koalici? V každé politické straně a na všech úrovních jsou lidé, pro které je volebním úspěchem něco jiného. Pro někoho získat prostor pro realizaci volebního programu, pro někoho osobní post s výhodami z toho plynoucími. Je logické, že čím je vrchol stranické pyramidy blíže, tím větším se stává lákadlo vlivné funkce. Je proto značně nelogické, že by komunál ODS, který v krajích bez milosti poslal ČSSD do opozice i s jejich košťaty, loboval za vládní posty za každou cenu, zatímco poslanecký klub statečně setrvával na rigidní pozici. Naopak, domnívám se, že jedním z důvodů, proč předseda Topolánek jasně zdůraznil, že současná prokomunistická paroubkovská ČSSD není partnerem přijatelným pro koalici, je i převažující nálada právě v nižších patrech ODS. A pokud by páni autoři jen trochu hledali, našli by i hlas nejvlivnějšího z hejtmanů, Evžena Tošenovského, který jasně prohlásil, že současné stranické vedení k žádné jiné vládě než pravicové mandát nemá.