Strana se snaží zaparkovat v natěsnaném prostoru. Závisí hlavně na úspěchu Klause ml.

Hnutí Trikolóra si v sobotu 28. září zvolilo na ustavujícím brněnském sjezdu vedení, v pondělí mu ale průzkum agentury Median přisoudil bídné 1,5 procenta. Podle srpnového šetření společnosti Kantar CZ by Trikolóra získala 3,5 procenta hlasů. Nemá příliš smysl rozebírat tyto drobky a hledat v nich nějaký trend. Respektive ten jediný je zatím zřejmý: jelikož Trikolóra mediálně odstartovala už v červnu, evidentně se nechytla na první podání. Své místo si bude muset perně vybojovat.

Snaží se totiž zaparkovat v docela natěsnaném prostoru, kde se musí poprat o voliče s SPD, ODS, KDU-ČSL i s hnutím ANO. Zvláště v ODS zavětřili nebezpečí a dali najevo, že se agendy konzervativního populismu nehodlají vzdát. Role vypuzeného Václava Klause mladšího se tam ujal Alexandr Vondra, který se počátkem září pokusil ideově více vyprofilovat pomocí rozhovoru pro týdeník Respekt. Varoval v něm před lavinou „progresivismu a pokrokářství“, jež se „na nás v posledních deseti letech valí“ a do níž kromě manželství homosexuálních párů patří třeba i „stejný prostor pro cyklisty jako pro automobilisty na Praze 7“. Václav Klaus mladší coby vášnivý cyklista by asi poslední zmíněnou položku ze seznamu znamení nadcházející apokalypsy vyřadil, nicméně již dlouho hovoří v podobném tónu jako Vondra. Na sjezdu Trikolóry za hlavní nepřátele označil maoisty a neomarxisty, konkrétněji pak též lidi hloupé a líné, kteří studují pavědecké obory, místo aby pracovali.

Obhajoba normálního světa

Pro pochopení profilu i voličského apelu Trikolóry je klíčový pojem normální svět, který prý hnutí hodlá hájit. Ohrožují ho multikulturalisté, genderoví aktivisté, vítači uprchlíků, eurofilové a také, aktuálně asi nejnaléhavěji, klimatičtí alarmisté. Konkrétně Greta Thunbergová. „Nepotřebujeme panikářský klimatický kult, ale reálná řešení, která nepodvážou ekonomiku (...) I na klimatický chiliasmus se nepochybně vztahuje svoboda. Pokud ovšem až náboženský alarmismus některých pubescentů získává účelovou podporu autorit, sklouzává do ošidné polohy. Z prorokování konce světa se stává obyčejný obchod se strachem. (...) Neexistuje vědecký důkaz, že změny klimatu mají antropogenní příčinu,“ napsal v červenci… Ne, ne, nebyl to ani Václav Klaus mladší, ani starší, ani Alexandr Vondra, ani Andrej Babiš, nýbrž… komunista Jiří Dolejš. Ale i ti před ním zmínění by něco takového klidně mohli napsat, respektive se na dané téma vyjadřují plus minus podobně. Což asi samo o sobě svědčí o konci starého (normálního) světa.

To, zda jde bránit, či dokonce resuscitovat, primárně závisí na míře objektivnosti kritizovaných fenoménů, na skutečnosti, nakolik mají změny klimatu „antropogenní příčinu“ nebo do jaké míry třeba „ideologie genderismu“ odráží sociální proměny (post)moderní západní společnosti, tedy, staromarxisticky řečeno, základnu, a nakolik je subjektivním blázněním na palubě nadstavby. Paradoxně, pokud změnu klimatu opravdu nepůsobí člověk a jeho vyspělá technická civilizace, nelze dělat vůbec nic a nezbývá než se upnout k chiliasmu. Rozumní antipanikáři zkrátka své postoje zatím nemají kdovíjak promyšlené.

Leč opačná strana rovněž moc ne. Oba tábory se tedy zpravidla uchylují k čarodějnictví, k rituálnímu potírání představitelů opačných názorových proudů. Je to relativně snadné, lze tak učinit hned a vytváří se tím útěšná iluze, že problém (klimatická změna nebo údajně nastupující fašismus) zmizí díky virtuálnímu facebookovému kopanci do jeho reprezentantů – Grety či Klause mladšího. Avšak, jak správně upozorňuje Jiří Dolejš, „panika prodává média, prodává i jinak vyčichlou politiku“. V politice zkrátka zabírají především slogany, symboly, emoce a pseudospasitelství.

Komu zvoní hrana

Osud Trikolóry bude tudíž záviset hlavně na úspěchu jejího lídra, na skutečnosti, zda dovede namíchat ten správný (účinný) mix strachu a naděje a naději spojit se svou osobou. „Nikdy mě nenapadlo, že budu svého syna titulovat ‚vážený pane předsedo‘,“ pravil na brněnském sjezdu Trikolóry exprezident Klaus. A právě jméno Klaus je pro stranu zatím největší předností i zátěží zároveň. Pro jedny jde stále o synonymum boha, pro druhé se za ním skrývá antisociální „skrblík“ a „pantáta tunel“ devadesátých let. Může tedy snadno odradit hlavně voliče s nižším příjmem (v normálním světě se jim kdysi říkalo levicoví), kteří by se ale nyní náramně hodili, zvláště jsou-li ze současného světa přece jen vystrašenější než movitější skupiny obyvatelstva.

Případná sázka na vyhraněně konzervativněpravicový profil každopádně Trikolóru odsoudí do úporného přetahování s ODS v poměrně úzké uličce. Konzervatismus je sice dle Klause juniora „punk dneška“, zapomněl ale dodat, že slogan „No future“, daný punkovému hnutí do vínku Johnnym Rottenem a jeho Sex Pistols, dnes vlastně vychází z úst Grety Thunbergové. Normálnímu světu asi opravdu zvoní hrana…

Autor je politolog

LN, 2.10.2019