V sobotu mi to nedalo a šel jsem se podívat na ohlášenou odborářskou demonstraci, jež se konala na podporu socialisty a komunisty prosazovaného nového zákoníku práce. Palachovo náměstí bylo skutečně plné - tedy aspoň plac uprostřed, okolo s klidem jezdily tramvaje a auta. Jen Mánesův most byl uzavřen, protože přes něj dav demonstrantů přišel a jeho malá část se pak po něm vracela zpátky. Mezitím však byl prázdný a jen několik skupinek cizinců se divilo, co tu máme za šaškárnu.

Náměstí bylo mizerně ozvučené, takže projevům odborářských bossů a spřátelených politiků (Štěch, Falbr, Škromach, Sobotka, Dolejš a další) bylo rozumět snad jen před valníkem, odkud soudruzi hřímali své projevy. Zato byla dobře slyšet skandovaná hesla. Stál jsem na schodech Filozofické fakulty a prohodil jsem k vedle stojící starší dámě ve fialové peleríně a kloboučku stejné barvy, že už chybí jen volání "Ať žije KSČ!" Paní se na mě obrátila a se zlostí zkřivenou tváří a zaťatými pěstmi zakřičela: "Však se nebojte, to přijde, patnáct let jsme trpěli!" Poté odkráčela diskutovat s protestujícími o zářných zítřcích, které nám přinese odborářská jednota a nerozborné sepětí pracujícího lidu, strany a vlády...

Znechuceně jsem se chystal k odchodu. To už se ale náměstím nesla zprofanovaná česká verze černošského spirituálu We Shall Overcome a odboráři se rozcházeli za vánočními nákupy do města. Mladých lidí mezi nimi bylo velmi málo, do Prahy se jim zřejmě nechtělo nebo už na ně přece jen má vliv život ve svobodné společnosti, kromě toho se díky uplynulé době těžko mohou užírat vzpomínkami na socialistickou lehárnu. Ti staří v sobě zlobu očividně živí a navíc zvážili, že dvouhodinové postávání na chladném vzduchu se jim vyplatí - i ze vzdálené severní Moravy měli dopravu zadarmo, odbory jim ještě na nákupy přispěly, proč by si tedy chvíli na náměstí nezahulákali a nezamávali praporky. Aspoň si připomněli ztracené chvíle radostných prvomájových průvodů a stranických sjezdů.

Poté, co se v jednu hodinu demonstranti rozešli, měli před sebou ještě celý zbytek dne na nákupy. Výlet zdarma, pětistovka od soudruhů do kapsy a ještě volné odpoledne v metropoli - no, neberte to!

Jen mě večer poněkud udivila čísla hlásaná médii - údaje o demonstrantech se pohybovaly mezi pětadvaceti a třiceti tisíci. Taková cifra možná odpovídala počtu lidí, kteří se na Letné vyhrnuli z autobusů, ale už tam a cestou přes pláň a dolů k Vltavě se jich velká část potichu vytratila, aby měla pro sebe celý den, další hloučky jsem viděl odcházet, už když jsem se na Palachovo náměstí blížil, a tak odborářů na demonstraci samotné nemohlo být víc jak pět tisíc.

Každopádně jich bylo dost na to, aby z nich levicoví politici měli radost a aby po nich zbyl nepořádek. Což o to, svinčík se uklidí, jen ten puch sílícího bolševismu, který je cítit po celé republice, hned tak nevyvětráme.