První příčina prohry je v nás všech - v těch, co šli volit a vyjádřili svůj názor, i v nás, co jsme rezignovali na své právo rozhodovat. Voliči růžových vzdušných zámků pak byli ti z nás, kteří chtějí vlastní pohodlí a vlastní blahobyt, a tak dnes vyhráli oni - egoisté, kteří chtějí chodit i nadále na pohotovost kdykoli a zadarmo, kteří chtějí obtěžovat lékaře s maličkostmi a zadarmo, kteří chtějí mít doma zásoby léků a zadarmo. Vyhráli ti, kteří si myslí, že chudý, vyčerpaný a bezbranný lékař je ten nejlepší lékař, vyhráli všichni ti, kteří neví, že až budou oni opravdu potřebovat špičkovou péči, nedostanou ji - svou „odměnu“ si přece už vybrali v třiceti (stříbrných) korunách. Nedostanou ji ani oni, ani jejich děti. Svoji budoucnost se rozhodli “vytěžit” tady a teď. Čtyřicet let žili v nesvobodě, a tak přece teď mají “právo” a “nárok” na to, aby ze života něco měli, aby neplatili jakési pofiderni poplatky. Co na tom, že tyto poplatky mají ve skutečnosti zaručit, že se v kvalitní péče dostane na opravdu potřebné? Národ se vrátil k míse s jídlem a otočil se tím zády ke svobodě a odpovědnosti. A to je příčina, která bolí nejvíc, protože v sobě skrývá zárodek další v řadě našich rezignací na schopnost nás jako národa se bránit - hájit a uhájit svoji nezávislost a samostatnost, o kterou nám znovu začíná s tichým souhlasem jiných usilovat imperiální Rusko.

Zvoleni byli drtivou většinou hlasů ti, kteří slibují ráj tady a teď, nikoli zodpovědnost za své zdraví, za svoji budoucnost a za své děti. Zvolení byli ti, kteří už dříve projídali naší budoucnost a chtějí v tom dále pokračovat.

Druhá příčina prohry tak byla bezpochyby propagadistická kampaň populistů Paroubka a Ratha, která jako klíč do zámku padla do zmíněné nálady lidí. Na ono “mám právo teď a tady” odpovídali tito manipulátoři zručně a stále “ano, vy občané, máte právo, vy občané, máte nárok, dáme vám a dostanete”. Je to smutné, že schopná, ale lživá a demagogická volební kampaň zabírá stále tak, jak zabírala v roce 1933 v Německu nebo v roce 1946 u nás. Je v tom poučení a varování. “Vládnutí je umění pasení ovcí,“ řekl kdysi Machiavelli - a lid chce být “pasen“.

Lidé něco chtěli a našel se ten, který jim to výměnou za třicet korun slíbil. Ve správně fungující demokracii je ale přítomen ještě jeden moment. Demokratické strany, které usilují o vládu, nemají jen za úkol (eventuelně) vládnout, když se k vládě dostanou , ale mají a musí být natolik silné, a pohotové, aby zabránily vládnutí těm, kteří lžou a slibují nesplnitelné. A tady - ve slabosti ODS, je myslím třetí příčina prohry. Bohorovnost a dá se říci arogance vládnoucí ODS podcenila slabost lidí pro snadná a bezbolestná řešení a zároveň přecenila, že lidé její některé jednoznačně správné kroky pochopí a že demagogii slibů zůstane naše české ucho uzavřené. Hejtmané mluvili o pěkném místě k životu, zatímco lidé chtěli svých třicet korun u lékaře. Vláda mluvila o českém « osladěni Evropě », zatímco sociální demokraté o zdanění bohatých.

Je to prohra, není to porážka, je to slabost nás, co jsme nešli k volbám, slabost těch co k volbám šli a chtějí mít vše zadarmo, je to síla a zručnost demagogů opíjejících lid pověstným rohlíkem a slabost strany, která měla nejen vládnout, ale i soutěžit s myšlenkami těchto demagogů, to vše tuto prohru umožnilo. Bude ale velkou chybou a troufám si říct nejen prohrou, ale i tragickou porážkou, jestliže tato prohra poslouží zbabělcům k zatroubení na ústup od reforem, k rezignaci na zodpovědnost za stát, národ a budoucnost a k politice řízené měsíčními průzkumy veřejných mínění.

25.10.2008