POLITIKA: Tři kamarádi
Největší problémy evidentně má lidovecký šéf Jiří Čunek. Moc času na ministerskou práci mu nezbývá, neboť se plně soustředí na boj s policejně-vyšetřovací mašinérií, do jejíž spárů se dostal. Jeho stížnosti, že v trestním řízení nemá zajištěny rovné podmínky oproti jiným občanům, jsou zcela namístě: u někoho, kdo se omluví z výslechu s poukazem na přítomnost médií nebo uloží nástupkyni ve funkci starosty Vsetína, aby o čemsi telefonicky ujistila druha korunní svědkyně své kauzy, by státní zástupce podal dávno návrh na vzetí do vazby pro podezření z maření vyšetřování. Vicepremiéru Čunkovi samosebou nic takového nehrozí.
Ani vicepremiér Martin Bursík, třebaže před zákonem zůstává čistý jako lilie, nemá moc času na své ministerstvo. Zapomněl odeslat včas žádosti o ekologické dotace do Bruselu; na rady Rakušanům, na co konkrétně si stěžovat v souvislosti s jadernou elektrárnou Temelín, si ho našel dost.
Zvláštní kapitolou je premiér Mirek Topolánek. Ve sněmovně rád ukazuje bicepsy opozičním poslancům (svůj deklarovaný vzor Miloše Zemana ve vulgaritě často předčí, jen jeho ostrovtipu nedosáhne), zato na jednání s vládními kolegy si navléká beránčí roucho. Místo aby za veřejný vzkaz Rakušanům, jak postupovat proti Temelínu, svého ministra pokáral, zareaguje bonmotem, že Bursík navrhl Rakousku „vyhlásit válku Česku“. Čunka neodvolá, ani mu nenavrhne odstoupení, novinářům se však svěří, že oni ho svým tlakem nakonec k demisi stejně donutí. Slabošský šéf slabé vlády, kterou spojuje jeden viditelný cíl: co nejdéle přežít.
