Na víkendovou akci aktivistů skupiny Ztohoven můžeme mít různé názory. Ovšem není názor jako názor. Možná jsme si všichni rovni (měli bychom být) před zákonem. Nikoli ovšem společensky.

A tak třeba názor prezidenta na to či ono má větší váhu než názor můj, řadového občana. Dokonce i mínění hradního mluvčího má větší váhu než mínění mé. Tak to prostě je, bylo a bude.

A právě některých vyjádření hradního šéfa a jeho tiskového mluvčího bych si chtěl souvilosti s kauzou „vztyčení trenkové standarty“ všimnout.

Miloš Zeman rád hovoří o profesionalitě. Když se někdo profesionálně nechová, neváhá mu to omlátit o hlavu. Ať už jde o novináře, nebo o státní úředníky.

Mnozí máme v paměti „atmosféru trapasu“, která byla tak hustá, že bylo možné vykrojit z ní velblouda a odjet na něm. Na mysli mám 29. leden 2014. Místo: Praha, Hrad, Trůnní sál. Akce: Jmenování vlády Bohuslava Sobotky. Prezident Zeman v živém televizním přenosu Sobotkovi před celým národem s gustem sobě vlastním vmetl do tváře, jaké má ve svém aparátu amatéry. V textu návrhu jednotlivých kandidátů na ministry objevil totiž šest chyb. Nikoli gramatických, ale věcných: špatná jména, špatné označení jednoho ministerstva, jeden ministr byl místo na šéfa resortu zemědělství navržen na šéfa resortu zdravotnictví, čímž by ČR měla ministry zdravotnictví dva.

Ne že by Miloš Zeman neměl pravdu. Ovšem dost možná zapomněl na to, na co nezapomněli někteří z nás. Že podobného faux pas se dopustili i úředníci z jiného aparátu: jednoho z nejvyšších. Ano, je to onen známý případ z 8. března 2013, kdy Miloš Zeman musel podepsat prezidentský slib dvakrát. V tom, na který připojil svůj podpis ve Vladislavském sále během slavnostní inaugurace, byla totiž gramatická chyba (viz obr. níže). A také to tam veřejně v přímém přenosu nerozmázl. (A čím se lišily chyby dodané sekretariátem Lidového domu od chyby, kterou vygeneroval aparát parlamentu?)

Samozřejmě: chybovat může každý. Mnozí z nás, dolních deseti milionů, za chyby v textu někdy draze platíme. A předpokládáme, že na listinách „státního významu“ neboli na historických dokumentech, které připravují profesionálové obzvlášť pečlivě vybraní, se gramatické, neřku-li věcné chyby z principu vyskytnout prostě nesmí.

Kdyby si Miloš Zeman toto uvědomil a disponoval elementární mírou pokory, mohl si veřejné peskování Bohuslava Sobotky odpustit. Dalo se to vyřešit i jinak, decentněji, diplomatičtěji. Pokud chtěl akcentovat fakt, že v aparátu novopečeného premiéra působí pitomci, mohl předtím (jako prognostik) alespoň připustit možnost, že pitomci mohou působit i jinde ve vysokých patrech politického Olympu. A podle toho si počínat.

Z Bible víme, že „kdo se povyšuje, bude ponížen“. A také se mezi lidmi říká cosi o božích mlýnech. Je tedy pouhá náhoda, že 10. září (2015) stejný Trůnní sál, kde Zeman koncem ledna 2014 peskoval Sobotku, vyzdobili pracovníci Hradu místo vlajky NATO vlajkou OSN, ačkoli hostem byl šéf Severoatlantické aliance (a nikoli Spojených národů)? Volně parafrázuji myšlenku svatého Ambrože z jednoho italského filmu: nebylo by lepší zamést lejna nejprve před vlastním prahem? (Adresováno Hradu.)

Do třetice: aféra kolem trenýrkové standarty, o níž mainstreamová média referovala v neděli 20. září (2015). Aféra z mého pohledu primárně nikoli kvůli tomu, co se stalo, ale proto, že k něčemu takovému vůbec mohlo dojít. Nikdy bych si nebyl býval myslel, že kdokoli nepovolaný se tak snadno dostane na střechu Pražského hradu. To mě šokovalo a spolu s ostatními se ptám: jak je sídlo prezidenta(!!!) chráněno před nepovolanými osobami – performery převlečenými za kominíky počínaje a teroristy konče? To považuji za zásadní problém.

Hradní mluvčí Ovčáček na svém twitteru (viz obr. níže) hovoří o fašizaci pražské kavárny. Ta se může fašizovat, jak chce, pakliže ochrana Hradu bude natolik profesionální, aby důsledkům této fašizace zabránila.

Je pozoruhodné, že když došlo k záměně vlajek (místo vlajky NATO vlajka OSN), Ovčáček celou věc zlehčil:

Chtěl bych zdůraznit, že toto nedopatření nemělo žádný dopad na následující jednání s generálním tajemníkem NATO, nebylo nikým ani zmíněno. Důležitá byla témata diskuse.

Poněkud alibistické, zdá se mi.

Viditelně jinou reakci, a to značně hysterickou, předvedl Ovčáček v případě trenýrkového protestu. Jeho původci byli okamžitě ocejchování jako fašizující elementy. Málo platné, je-li někdo přistižen v nedbalkách, občas následuje ztráta racionálního úsudku.

Závěr: Pane prezidente, pane tiskový mluvčí Hradu, ani váš širší tým není tak dokonalý, jak bychom od vrcholové instituce v republice čekali. Bezpochyby trochu více sebekritiky a trochu méně zpupného poukazování na chyby jiných a více velkorysosti by bylo na místě.

Gramatická chyba v původním prezidentském slibu podepsaném Milošem Zemanem ve Vladislavském sále 8/3/2013

Za šéfem NATO vlajka OSN

Prý je chytili hned po činu. Pozdě, z podstaty věci příliš pozdě. Příště už to nemusí být recese.

Z twitteru Jiřího Ovčáčka. Historie se jednou nemusí shodovat s názorem prezidentova mluvčího, pokud jde o zneuctění symbolů a Hradu. Ve smyslu kdo obojí zneuctil víc.