Kauza Vratislava Mynáře nabírá na skandálnosti i ve chvílích, kdy šéf prezidentské kanceláře mlčí. U něj jsme ostatně zvyklí, že nejlíp mu to mluví, když se může navážet do druhých. Jinak se spokojí s rolí tichého prezidentova stínu, a to i na schůzkách, z nichž jsou dokonce vykázáni i velvyslanci – jako byla ta Zemanova kremelská s Vladimírem Putinem. Tím spíš by stálo za to vědět, jaká kvalifikace pana Mynáře do pozice druhého muže Hradu vynesla. Čím je tak nepostradatelný? Vždyť servilních uctívačů má prezident kolem sebe víc než dost, dokonce se v den jeho narozenin i na Hradčanech srocují.

Proč Zeman celý trapný příběh dál natahuje? A proč naznačuje, že i když se rozkladem verdikt Národního bezpečnostního úřadu zvrátit nepodaří, Mynář v prezidentské kanceláři dál zůstane. V jaké pozici? Dostane snad rolničky? Či hledá Zeman opět způsob, jak zákon obejít?

Dosud jsme měli kancléře bez prověrky. Nešlo by jej nyní pouze pověřit řízením kanceláře? Vždyť podobný fígl už Miloš Zeman v devadesátých letech předvedl s Miroslavem Šloufem, který zase nedosáhl na čisté lustrační osvědčení.

Můžeme pouze spekulovat, jestli se prezident bojí ztratit Mynáře z dohledu, nebo si bez jeho přítomnosti neumí představit všední den. Po svém boku jej může dál držet už jen z chuti provokovat. Na voliče svých oponentů z vysoka kašle. Stojí pouze o ty, co mu visí na rtech, případně ve správném okamžiku usoudí, že Zeman se – například k otázce uprchlíků – vyjadřuje jejich slovy. Koneckonců je jen otázka času, kdy se začne šířit, že Mynář je obětí protizemanovského spiknutí.

Ústa na zámek mají i Mynářovi podřízení, přestože za poslední rok jsem hned od dvou z nich osobně slyšel, jak neudržitelné poměry pod ním na Pražském hradě panují. Kouzlo, které mu zjevně chybí pro veřejnost a média, patrně umí nahradit jinými prostředky pozitivní a negativní motivace.

Vážně chybují ale i další ústavní aktéři, kteří se k Mynářovým trampotám vyjadřují. Od několika poslanců z různých stran například zaznělo, že by se kancléřovou prověrkou, konkrétně důvody pro její neudělení, měl na utajeném zasedání zabývat přinejmenším bezpečnostní výbor, ne-li rovnou celá Sněmovna. Poslanci by prý měli být informováni, když panuje podezření, že klíčový prezidentův spolupracovník je bezpečnostním rizikem.

Nevím, jestli jde víc o zvědavost, nebo nabubřelost. Co poslanečtí voyeuři čekají, že zjistí? K čemu jim to bude? Co s tím budou dělat? Nadto Mynář nemusel pohořet kvůli sobě samému, ale též kvůli rodinným příslušníkům, spolupracovníkům nebo obchodním partnerům. Jeho povinností bylo o prověrku na stupeň přísně tajné zažádat. Když ji nedostal, měl by si sbalit svých pět švestek. To vše ale bez lynčování či ponižování, jakkoli právě po tom nepochybně řada lovců jdoucích zejména po Zemanově skalpu prahne.

Skoro se zdá, že Zemanův způsob výkonu prezidentského mandátu má demoralizující vliv i na jiné ústavní činitele. Také řešením dnešních patálií není nalezení lepšího prezidenta nebo lepšího kancléře, nýbrž návrat úcty k zákonům a dalším pravidlům.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus