Poslanci předsednické země Evropské unie se snažili-nesnažili podpořit Lisabonskou smlouvu, kterou už schválily parlamenty 25 zemí z 27. To je, jako kdyby se nově jmenovaný rektor teprve rozhodoval, zda si má či nemá opatřit vysokoškolské vzdělání.

Bylo možno sledovat jednu pikantnost za druhou. Premiér Topolánek, který smlouvu koncem roku 2007 podepsal, se k ní chová jako k opuštěné manželce. Podpořit? Nepodpořit?

Ani ho nenapadlo zatlačit na svou ODS například podporou, kterou Lisabonské smlouvě poskytl Ústavní soud. Topolánkova slova, že jeho podpis pod smlouvou nemá s ratifikací samotnou nic společného, toť výrok k zaznamenání do letopisů!

Kam se podělo sebevědomí šéfa vlády a staronového předsedy strany? Kam se poděla jeho odpovědnost ke státu, mi dobrá výchova nedovolí napsat.

ODS se v odporu proti přijetí dokumentu objala s komunisty. Postaví ji za to veřejné mínění na pranýř, když tam s oblibou staví ČSSD, kdykoli ta hlasuje s KSČM o některém sociálním nebo zahraničněpolitickém zákonu?

Zatímco občanští demokraté objevili legislativní zdržovadlo, komunisté opět vytasili referendum ke smlouvě. Vše v jednotě a s průhledným cílem - důležitý dokument zadupat.

Sociální demokraté za ratifikaci bojují, jenže jejich zbraně jsou namočeny do čehosi nevonícího. Odmítají párovat poslance Kvapila, bojujícího v nemocnici o život. Skutečně touží po politickém vítězství za cenu takového chucpe?

Stejné je to s jejich postojem k zahraničním misím. Jestliže přislíbili, že v tomto budou mít poslanci ČSSD volnou ruku, měli by to dodržet.

I přes námitku, že koalici drží pohromadě politická korupce. Se slušností v politice je to jako s archivním vínem, na výsledky se čeká, ale vyplatí se to.

Suma sumárum, ČSSD, zelení, lidovci a vlažně i menšina ODS Lisabonskou smlouvu podpoří, komunisté ji nechtějí. Bohužel stejně jako většina ODS, tancující pod taktovkou prezidenta, který jejich stranu pohrdavě opustil.

Trapnější politickou stranu, dominující vládě země, jež předsedá Radě EU, si těžko představit.

Právo, 4.2.2009