České levicové spektrum se letos rozrostlo o tři formace
První si říká Idealisté a vyrůstá ze sociálnědemokratického podhoubí, druhou je Budoucnost a má zelené kořeny, no, a třetí se rovnou nazývá Levice a navazuje na někdejší štěpení komunistické strany.
Akcenty těchto družin se ale doplňují a překrývají. Všechny chtějí zvedat sociální a environmentální témata. Spojuje je také odpor k oligarchům. Věk zakladatelů se pohybuje mezi 20 a 30 lety, jde tedy o zástupce generace frustrované neschopností tradiční levice být životaschopnou alternativou liberálů, konzervativců a národovců.
Dva z těchto subjektů se představí už v podzimních volbách. Budoucnost se staví na radikálně levicovou parketu, u Idealistů jsou patrné i liberální motivy. To jim umožňuje spolupracovat v širších krajských koalicích i se Starosty a nezávislými na Plzeňsku nebo s TOP 09 na jižní Moravě. Spolu s Budoucností a Zelenými pak třeba podporují senátní kandidaturu sociálních demokratů Michala Šmardy a Jiřího Dienstbiera.
Odpověď na otázku, co přimělo mladé aktivisty k vytvoření vlastních značek, hledejme v selhání klasické levice. V mezinárodních otázkách, především na pozadí migrační krize, opustila internacionalismus.
V domácích si zase dává pozor, aby se příliš nezastávala těch nejslabších, ať už se jedná o neprivilegované menšiny, nebo jedince, kteří propadli sociálním sítem a živoří v nuzných podmínkách. Takoví se stali oběťmi nové podoby třídního boje – těch, co mají sice malou, ale aspoň nějakou mzdu, s těmi, co práci ztratili a stali se závislými na sociálních dávkách. Pro etablované levicové partaje je atraktivnější hovořit o „lidech práce“ a soustředit se na jedince mající to štěstí, že balancují nad pásmem chudoby a zároveň sní sen o tom, jak se stanou součástí středních vrstev.
Alternativní levice hodlá usilovat o snižování nerovnosti, bojovat s klimatickou změnou, například příklonem k bezuhlíkovému hospodářství, stavět nové byty, především ty sociální a pro mladé, snižovat zdanění práce, zkracovat pracovní dobu, rušit soukromé exekutory nebo zlepšovat občanskou vybavenost. Zakladatel Budoucnosti Filip Hausknecht říká: „Chceme, aby si lidé vzali politiku zpátky od byznysmenů.“
Analýza problémů, které nás obklopují, nováčkům jde. Kvůli své nezkušenosti se ale potýkají s příjmovou stránkou svých plánů. Hodlají zastavit odliv kapitálu ze země nebo více zdanit velké firmy a majetky. Mohou jim ale voliči věřit, když podobná předsevzetí mají problém plnit levicové strany napříč Evropou? Publicista a expředseda Zelených Matěj Stropnický nadto upozornil na „značnou propast mezi lidmi, kteří chtějí novou levici reprezentovat, a těmi, kteří jí mají být reprezentováni“.
Vydržet, nepožrat se navzájem a oslovit voliče bude pro čerstvé levicové týmy tvrdý oříšek. Jejich členové ale patrně soudí, že nemají co ztratit.
Existuje tedy důvod, aby se komunisté a sociální demokraté báli? Podle posledního průzkumu agentury Kantar CZ jim hrozí pád pod pět procent. KSČM má natolik konzervativní elektorát, že jej sotva progresivisté zlákají. ČSSD je na tom hůř. Její volič se definuje obtížněji než před deseti lety.
Velký odliv nastal k hnutí ANO, menší k Pirátům nebo Starostům a nezávislým. Jelikož ale oranžoví vždy integrovali různé proudy, je možné, že pár stoupenců radikálně levicové a přitom nekonzervativní politiky mohou novým stranám dodat.
Také se může stát, že se všichni setkají za vraty sněmovny a na levici si bude hrát Andrej Babiš. Pak snad konečně dozraje čas na skutečně seriózní přeskupení levicového prostoru.
Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus