Až jednou budou historici zkoumat příčiny úpadku důvěry v politický a ústavní systém, ke kterému došlo v první čtvrtině 21. století, nebudou moci pominout případ nákupu obrněnců Pandur a jeho soudní projednávání.

O Pandurech se společností Steyr licitovaly už sociálně demokratické kabinety. Žádné obvinění z trestné činnosti vzneseno nebylo, avšak podezření, že ne vše a na všech úrovních bylo čisté, nelze brát na lehkou váhu.

Ovšem schůzky nad armádní výzbrojí, které probíhaly za koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, byly nejen podezřelé, ale mají i soudní dohru. Na možnou korupci v kauze Tatra upozornili američtí diplomaté, u Pandurů o ní hovoří rakouští zbrojaři.

Čekali byste, že se někdejší premiér Mirek Topolánek nejprve rozčílí na svoje podřízené a pak přijme politickou odpovědnost? Ale jděte! Podle Topolánka sledujeme pokus přes Marka Dalíka zničit přímo jeho, prý „jediného spravedlivého z Ostravy“.

Dalík neměl žádnou oficiální funkci, a přesto byl hlavní premiérovou oporou. Povídá se, že to byl jeho nápad udělat z řadového senátora z Ostravy politického lídra.

„ODS to nebude slyšet ráda, ale autor těch vítězných kampaní a té hlavní filozofie byl vždycky Marek Dalík, byl pro mě absolutně nepostradatelný, psal mně politické projevy,“ zavzpomínal Topolánek a přiznal, že za něj Dalík chodil na schůzky, „kam premiér nesmí“.

To ovšem nevysvětluje, proč se účastnil jednání, s nimiž neměl formálně nic společného a na nichž měl být leda náměstek ministryně obrany Vlasty Parkanové Martin Barták. I když Parkanová nemá slov zastání ani pro Bartáka, který k ní byl dosazen občanskými demokraty.

Novinářům na jaře řekla: „Když se jako šéf dozvíte zpětně, že někdo dělal za vašimi zády, tak znechucení je pro to ještě slabé slovo.“ Výrazem „slabé slovo“ pak reagovala i na dotaz, jestli byla Dalíkova účast na zmíněných jednáních nestandardní.

Mimochodem, sám Marek Dalík na opakovanou otázku soudkyně, zda o svých schůzkách s výrobcem pandurů informoval tehdejšího premiéra Topolánka, nedokázal přesně odpovědět.

Soud nyní řeší, zda si Dalík řekl o půl miliardy za umetení cesty Pandurům. Podle obžaloby se dopustil podvodu, poněvadž sliboval, co nemohl splnit, jenže soud nyní – třeba i pod dojem Topolánkovy výpovědi – připouští změnu kvalifikace na úplatkářství.

Mirek Topolánek chtěl svému důvěrníkovi pomoci, proto jej i před médii vylíčil jako introverta a dodal větu, kterou však lze též vykládat v Dalíkův neprospěch. „Pokládám za vyloučené, aby si Marek Dalík mezi čtyřmi až pěti cizími lidmi řekl o úplatek,“ pronesl expremiér.

Ano, správný korupčník volí aranžmá mazaněji. Také Bartákova pomoc vyzněla komicky, když bývalý náměstek a později i ministr obrany zpochybnil velikost částky, o niž si podle obžaloby měl Dalík říci: „Peníze by mu museli přivézt náklaďákem,“ řekl Barták, snad v hrané naivitě, že se úplatky dávají v hotovosti.

Marka Dalíka nechejme jeho osudu. Dnes obchoduje s pohledávkami, starožitnostmi a ve stavebnictví a vydělává až 400 tisíc měsíčně. V novinách jsme si zase před časem přečetli, že prý těžce nese, když hlavouni největších firem o tenis, lyžování či fotbálek s ním nestojí tak jako v dobách, kdy kryl záda Topolánkovi.

Víc by nás ale měla zajímat expremiérova role a reflexe. Investigativec Janek Kroupa výstižně poznamenal, že „Mirek Topolánek u soudu obhajoval sám sebe“.

Pokud mu připadá vše křišťálově čisté, musí trpět šedým zákalem. Na rozdíl od bývalých voličů ODS a dalších lidí, kteří lámou hůl nad tradičními stranami a raději experimentují se zajíci v pytli, u nichž doufají, že aspoň nekradou.