Mirek Topolánek se patrně stal tragickou obětí předvánočních kampaní vnucujících spotřebitelům „báječné“ půjčky na nákup libovolného zboží. O himalájské výši úroků se skoro nemluví: podstatné je vychutnat si štědré Vánoce.

Také předsedovi ODS se zalíbila vize Vánoc prožitých na dluh, a sice ve vládní Strakově akademii. Usedl tam již v létě a ne a ne se rozloučit, přestože od té doby spravuje zemi bez důvěry Sněmovny. Kdo mu tuto možnost poskytl? Nikdo jiný než Václav Klaus.

Poprvé byl Topolánek jmenován premiérem 16. srpna. Zkraje října však jeho kabinet neobstál v hlasování poslanců. S demisí si dal na čas, nicméně 8. listopadu byl za předsedu vlády vybrán podruhé. A nikam nespěchal. Slíbil, že prezidentovi představí nové ministry 15. prosince. V úterý 12.12. řekl v ČT: „Pokud zítra Výkonná rada rozhodne o směru, kterým se budeme ubírat, tak jsem opravdu schopen ten termín, který jsem dal prezidentu republiky, splnit.“ Výkonná rada ve středu o směru rozhodla – „obnovme středopravou trojkoalici!“ – leč předseda ODS v pátek hlavě státu nejen že nic nepředložil, ale ani se s ní nesešel. Téměř to vypadá, že míní v premiérské pracovně strávit příjemný podzim života, důvěra nedůvěra.

Česká republika je rukojmím dvou mužů. Václav Klaus umí pěkně zvedat obočí, krabatit čelo, mhouřit víčka a trousit zlé větičky, nedokáže však koordinovat povolební rozhovory a mít v úctě termíny dané jak ústavou, tak selským rozumem. On je tím, komu se, po měsících liknavosti a velkorysosti k partaji, jejímž je čestným předsedou, situace vymkla z rukou.

Druhým výtečníkem je sám Topolánek, v němž se tlučou pevné zásady s vůlí ke kompromisu. Ukazuje se, že buď nemá – přes své znovuzvolení předsedou - ODS pod kontrolou, anebo je mu všechno jedno. Tedy s výjimkou oněch Vánoc ve Strakovce. Jinak by přece mnohem srdnatěji prosazoval vlastní představy, koncepce a dohody uzavřené s lídry ČSSD a KDU-ČSL. Pro stranu, jež nabízela, že se bude o zemi odpovědně starat, je nedůstojné, že dochází na slova Marka Dalíka o jednáních se sociální demokracií vedených pouze „naoko“.

Satisfakci zažívá ale též Miroslava Němcová, která dříve, než byla odstavena z postu místopředsedkyně, na kongresu ODS volala po tvrdém kursu vůči Paroubkovi, rychlém absolvování tří pokusů o utvoření vlády a předčasných volbách. Kdyby občanští demokraté nezdržovali a vydali se po její stezce už před měsícem, mohli jsme mít do konce roku jasno.

Mezitím ODS voličům nadělovala. Levné pivo, smír s Nomurou, víza do USA nebo vstup do bezpečného schengenského prostoru. Co nejlépe se snažila prezentovat nablýskané cetky, z nichž některé jsou toliko virtuální, maximálně v rovině příslibů, a jiné vytěžila z dědictví po Paroubkově exekutivním týmu. Jsme tak svědky velkolepé volební kampaně, která se snadněji organizuje z vládních lavic. Trvalejší stabilita a domluva na vládě s většinovou podporou Sněmovny bez přeběhlíků jsou pro ODS vedlejší.

Proto se připravme ještě na dlouhé bloudění. Modrá parta bude tápat mezi snem o mimořádných volbách završených drtivým vítězstvím, resuscitováním spojenectví s KDU a zelenými (jím kuchtěné razantní reformy by měli jistit „konstruktivní soc.dem.“ typu Melčáka) a nutkáním dojednat výhodnější podmínky s ČSSD. Co jeden den prohlásí, může přes noc zapomenout, ba popřít. Hlavně, že má své mravenečky šikovně zavrtané v pohostinných bludištích ministerstev. Sváteční blahosklonnou atmosféru ruší jen jedna otázka: Kdo Topolánkovy zadlužené Vánoce zacáluje? Nešťastný patron na Hradě sotva. To už spíše Česká republika svojí pověstí v zahraničí a peněženky rozmrzelých daňových poplatníků.

Právo 16.12.2006

ředitel Masarykovy dělnické akademie, think-tanku blízkého ČSSD