Mirek Topolánek, bývalý předseda vlády, se rozhodl "nemlčet" a rázně se vypořádal se současnou politikou ODS. Tu označil za levicovou a pojmenoval i výhrady k současné politice ODS. Nelíbí se mu, že se ODS nedrží "svých zásad" a příliš se v praktické politice posouvá doleva. Plný text nalezne čtenář např. zde. Jde o text dobře sepsaný a v zásadě velmi "správný". Potíž však vidím zřetelně právě a jenom tu jedinou. Jsou to svým způsobem hraběcí rady člověka, který měl sám příležitost okusit, jak moc se liší teorie od praxe, jestliže se octnete v čele koaliční vlády.

Koaliční vláda dnešní, i ta bývalá koalice, které předsedal coby premiér právě Topolánek, nemohla už svým vznikem prosazovat nic jiného, než na čem se tři koaliční strany byly schopny dohodnout. Podobné výtky, že "Nečas příliš ustupuje svým koaličním partnerům", mohl Topolánek slýchávat už v dobách svého premiérování. I Topolánek v očích svých kritiků "příliš často ustupoval svým partnerům" (v daném případě zeleným) a bránil se tomu vždycky právě tím, že on jako premiér zastupuje celou vládu, a musí tudíž respektovat koaličně přijatý program.

Volání po "návratu ke kořenům" už Topolánek jednou zkusil. Byl za to odměněn tím, že byl zvolen delegáty kongresu prvním nástupcem zakladatele ODS a dlouholetého předsedy Václava Klause. Jak ukázala novinářská indiskrece, Klaus od samého počátku k Topolánkovi zaujal negativní postoj a mimo jiné se velmi "zasloužil" o pád Topolánkovy vlády během předsednictví EU. Byly to však i jeho ne zcela ovládané emoce, kterým si znepřátelil média. Obecně řečeno, pád Topolánka se realizoval postupně tak, jak to tak zvaná "patová situace" po volbách roku 2006 přinesla.

Nicméně, výhrady, které Topolánek vyjadřuje ve své "Páteční výzvě" k politice vlády a ODS zvláště, se dají jakoby přes kopírák srovnávat s výhradami, které mnozí členové ODS vyjadřovali s prací Topolánka během svého premiérského mandátu. Jestliže se však prudké zakolísání světové ekonomiky v roce 2008 zdálo být něčím překvapivým a novým, další roky ukázaly, že následující období bude celé ve znamení dluhové krize, že postihne zejména západní svět s jeho důrazem na lidská práva a politiku sociálního státu. Dnes prostě není doba na prosazování konceptů z programů politických stran. Deficity státní kasy lze uspokojivě řešit pouze rozložením dluhového břemena na celou společnost. Připomenul bych snad jen jedno jediné. Až do letošního roku postupovala vláda pod vedením Petra Nečase tak, že klestila kromě DPH pouze výdajovou stranu rozpočtu. Tvrzení o tom, že by bylo možné ušetřit další desítky miliard, kdyby se nekradlo, jsou jen řečnickým cvičením. Nastal tak čas, kdy je nutné k dalšímu snížení deficitu rozpočtu státu zvýšit i příjmy rozpočtu. To neznamená nic jiného než zvýšit daně. I v této složité situaci vláda rozhodla o zahájení penzijní reformy a použije na ni část ze zvýšeného příjmu DPH.

Mirek Topolánek měl kdysi obrovskou příležitost. Tu, i vlivem okolností, nevyužil. Navíc se i on sám zasloužil o to, že jeho osobní prestiž upadla. Petr Nečas si na rozdíl o Topolánka zachoval až dosud základní morální integritu. Dělá to, co dělat musí a co dnes dělá celá Evropa, hledá kompromis mezi růstem příjmů a snižováním nákladů na provoz státu. Vidím v jeho politice především odpovědnost a to je mnohem větší devíza než stranická zásadovost. Mirek Topolánek tak pokračuje v tradici založené Václavem Klausem a mydlí svému nástupci ve funkci zdatně schody.