Je celkem drzost, když zrovna Mirek Topolánek obviňuje „média i politology“ z podílu na vyprázdnění politiky. Zaútočil i na část své vlastní strany a co nevidět zřejmě vypeskuje také voliče. Všichni jsme se spikli a kazíme Topolánkovi jeho vizi politiky.

Měl by začít u sebe. Nejdřív nedokázal vyhrát volby tak, aby mohl vládnout aspoň s lidovci a zelenými. Musel vykšeftovat přízeň přeběhlíků. Co přesně bylo obsahem těchto obchodů, dodnes nevíme. Ale bezpečně vidíme, že Topolánek a ODS sice vládnou, ale z reformního programu této strany neprosadili prakticky nic. Jestli tohle není vyprázdnění politiky, tak potom co tedy?

Jediný výsostně politický souboj o jediný prokazatelný reformní krok Topolánek prohrál. Řeč je o poplatcích ve zdravotnictví. Ty se podařilo prosadit a zjevně fungovaly, ale vláda ani ODS o nich nedokázaly přesvědčit voliče. Naopak sociální demokraté udělali z téhož volební téma, které voličům prodali perfektně. Postupovali populisticky? Jistě. Ale i souboj s populismem a demagogií je běžnou součástí politiky.

Topolánek jej – na rozdíl od kuloárního nakupování přeběhlíků – naprosto nezvládl. A teď nás bude školit o vyprazdňování politiky? Nejspíš si z nás dělá legraci. Své předkongresové „zamyšlení“ o budoucnosti politiky i ODS chytře prošpikoval narážkami na Klause i Béma. Ale to je málo. Bohužel ani trochu nenaznačil, jakou vlastně politiku chce dělat.

Řekl, že má být „s reálným obsahem“ a dále „sebevědomá, euroatlantická, občanská“. To jsou hezké přívlastky, protože je lze stěží vyprázdnit. Žádný „reálný obsah“ nemají. Nebo nám ho Topolánek aspoň neřekl. Ovšem ví, že taková politika může zajistit ODS a dalším středovým stranám vládnutí. A dokonce donutit k vnitřní přeměně ČSSD. Vskutku nemalé cíle!

Lídr strany, který obhajuje svůj post, má i po jednom volebním neúspěchu solidní pozici. Může odkázat na to, co prosadil a co udělal. Bohužel, za Mirkem Topolánkem jsou spíše seznamy toho, co neudělal. Ano, opět platí, že známe objektivní důvody, proč to tak bylo. A můžeme respektovat i Topolánkovy volební triumfy, kterých bylo víc než proher. Jenže nerealizoval téměř nic z toho, co voličům slíbil. Proto k posledním volbám nepřišli. A když se ODS nepromění, nepřijdou ani příště.

Vymezit se vůči Klausovi a Bémovi je málo. Může to zabrat, pro mnoho voličů představují tato dvě jména tu méně přátelskou a přijatelnou část ODS. Chápeme Topolánkovu kritiku klausovského období ODS, které by se s Bémem mohlo vrátit. Rozumíme i důvodům „otevřených příkopů mezi Hradem a Strakovou akademií“. Ale máme-li paměť, pak také víme, že žádný příkop být nemusel, kdyby právě Mirek Topolánek – jako své poslední stranické vítězství – nevybojoval Václavu Klausovi znovuzvolení.

Myšlenkové schéma, ale i slovník a styl Topolánkova projevu až příliš připomínají článek, který o týden dřív publikoval Topolánkův přítel Marek Dalík v Hospodářských novinách. I ten kritizuje „populistickou politiku bez obsahu“, kterou si krajští politici ODS údajně prohráli volby.

Ta posedlost „obsahem“ je u obou souputníků až fascinující. Dalík dokonce uzavírá svůj článek tím, že Topolánek dal ODS „obsah století jednadvacátého“. Ale jaký obsah to je, se ani od něj nedozvíme. Upnutí k nepojmenovanému obsahu kontrastuje s démonizováním „obalu“.

Topolánek i Dalík si uvědomují, že princip politiky tkví ve schopnosti svůj program voličům prodat. Ale nevědí jak. A tak Topolánek na jedné straně píše o „vyprázdněném marketingu paroubkovské ČSSD“, zatímco Dalík zase o tom, že reformy je třeba nabídnout „v přijatelném marketingovém balení“. Kde je rozdíl mezi „přijatelným“ a „vyprázdněným“?

Když se politik dostane do úzkých a nemůže se vykázat minulými výsledky, přibere do svého repertoáru osudovost. A tak se i od Topolánka dozvídáme o tom, že nadcházející kongres ODS je důležitější než předešlé. Straně hrozí buď doktrinářská, anebo populistická cesta a Topolánek je podle svých slov člověk, který se nenechá svést ani na jednu.

Jsou to iritující řeči. Nadcházející kongres je důležitý tak možná pro Topolánka nebo pro Béma. Ale ve skutečnosti jen určí muže, který stranu dovede téměř jistě k prohře ve volbách do sněmovny a pak k dalšímu kongresu. I před ním bude tvrdit, že je klíčový, osudový a zlomový. Ale snad se na něm utká s politikem, který místo řečí nabídne ten tolik kýžený obsah.

Převzato z blogu Extra se svolením autora.