Premiér Topolánek a jeho vláda předložili občanům a především mediálnímu světu svou bilanci koaličního vládnutí v podobě brožury, kde nalezneme veškeré úspěšné kroky současného kabinetu. Nicméně úspěch Topolánkovy vlády nebude záviset jen na úpravě daní, i když se vláda i samotná ODS chlubí jejich snižováním. Navíc, když premiér sám na přednášce pro studenty VŠE přizná, že o žádné výrazné snížení nešlo, a slíbí, že se změny projeví v roce 2010. Je však nutné přiznat kabinetu řadu úspěchů při schvalování reformní legislativy, jejíž dopady se v ekonomické sféře projeví až se zpožděním.

Ta hlavní část však na Topolánkův kabinet teprve čeká, ačkoliv se to možná nezdá. Půjde o obhajobu pravicové sociální politiky, která je v rukou ministra Nečase. Odchody do důchodu zvednou vlnu emocí, protože občany zajímají více. V souvislosti s heslem v oné brožuře za rok 2007 „Odstranění bariér“ či zvoleným heslem pro české předsednictví EU „Evropa bez bariér“ jsem zvědav, jakým způsobem se projeví pravicová politika při bourání bariér různého typu. Dosavadní Nečasův návrh totiž hovoří o rušení a zpřísnění některých sociálních dávek, restrukturalizaci systému důchodů, popřípadě naleznete zmínku o podpoře rodin s dětmi. S tím vším lze jedině souhlasit, ovšem nezaregistroval jsem kroky, které by např. handicapovaným opravdu pomohly odbourávat bariéry. Zaregistroval jsem pokrok třeba u odečitatelných položek z daní, které se zvýšily u osob s plným invalidním důchodem či držitelů průkazů ZTP – ZTP/P. Při­hlé­dne­me-li i k poplatkům a doplatkům ve zdravotnictví a zvýšeným životním nákladům i k ne zrovna dostatečné výši příspěvku na nákup služeb, bez kterého se handicapovaní neobejdou, zjistíme, že se situace minimálně nezlepšila a změny na dohled nejsou známy.

Pravicová politika není asociální, je-li správně nastavena. Právě proto doufám, že současné Nečasovy návrhy jsou v souladu s metodou „cukru a biče“. Bič už je na dohled, nyní počkáme na cukr.

Uveřejněno na Cevro Revue