S Mirkem Topolánkem opravdu není o překvapení nouze. V celé polistopadové historii se nenašel žádný jiný politik, který by svým jednáním a svými stanovisky dával tak najevo pohrdání ústavou. Občané, kteří volili ODS, by se nad tím vážně měli zamyslet.

Je-li něco, co rozkládá důvěru občanů ve stát a jeho ústavní orgány a instituce, je to takovéto chování zvolených představitelů. Česká politika v posledních letech hodně zhrubla a zcyničtěla, přesto by si její reprezentanti měli uvědomit, že jsou jisté meze, za něž by neměli zacházet, nechtějí-li opravdu ohrožovat fundament naší ústavnosti a státnosti.

Podle Topolánka bude stačit menšinové vládě ODS jen sto hlasů, a nikoli 101, aby mohla zůstat ve funkci. Takový je prý ústavní výklad, podle něhož vláda v takovém případě demisi podat nemusí. Stanovisko, které premiér nijak nedoložil, "podpořil" nově zvolený předseda ústavně právního výboru (ÚPV) Marek Benda, který z čl. 73 (2) dovozuje, že k zamítnutí žádosti o důvěru je potřeba 101 hlasů. Při počtu 100 hlasů by pak žádost o důvěru zamítnuta nebyla, a tak důvod k demisi, podle Bendy, není.

K tomu připojil ještě další pozoruhodné vysvětlení: "Když si vzpomenu, jak dlouho nás Paroubek dokázal otravovat se svou demisí, kterou nechtěl neustále podávat, tak si dokážu představit, že budeme dlouho teď otravovat jeho." Bendovi vůbec nevadí, že směšuje ústavně zcela rozdílné situace. Paroubek nemusel podávat demisi, pokud neskončila ustavující schůze Sněmovny (přesto ji nabízel, zatímco Václav Klaus ji předem odmítal). A když se tak stalo, bezodkladně tak učinil. Topolánek, nezíská-li důvěru Sněmovny, je povinen demisi neprodleně podat. Pokud by tak neučinil, musí prezident republiky jeho vládu odvolat. Proto je Bendova analogie nepřípustná.

Jaká je ústavní situace při projednání žádosti vlády o vyslovení důvěry? Platí pro ni základní ustanovení čl. 39 Ústavy ČR, že komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů, což je ve Sněmovně 67 poslanců. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, nestanovíli Ústava jinak. A v tomto případě jinak nestanoví.

Podle čl. 68 (2) vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před Sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (Připomínám, že před časem i toto ustanovení Benda vykládal nepřípustně extenzívně tak, že by hlasování o důvěře vládě se v této lhůtě konat nemuselo.)

Těmto ustanovením je třeba uvést ještě příslušná ustanovení zákona o jednacím řádu Sněmovny, jež upravují proceduru jednání o důvěře vládě. Jeho paragraf 81 (1) stanoví, že k žádosti vlády se Sněmovna usnese, zda vyslovuje vládě důvěru. Souhlas s žádostí vlády, tj. vyslovení důvěry, vyžaduje, jak praví již citovaný čl. 39/2 ústavy, souhlas nadpoloviční většiny přítomných. Ústava ČR vychází z předpokladu, že je třeba zajistit vládní stabilitu, proto k vytvoření vlády, tedy k získání důvěry, stačí prostá většina z přítomných poslanců při účasti aspoň třetiny z nich na jednání. Ohrozit existenci vlády, tj. vytvořit možný vztah vládní nestability, ústava ztěžuje tím, že pro vyslovení nedůvěry vládě je třeba nadpoloviční většiny všech poslanců, tj. 101.

Teoreticky by tedy k vyslovení důvěry vládě mohlo stačit 34 hlasů z minima 67 poslanců, aby usnesení bylo platné. Vzhledem k politické závažnosti jednání o vyslovení důvěry vládě se bude vždy jednání účastnit větší počet poslanců. Nemusí to však být nutně všech 200. Poslanci určité strany se mohou třeba ze sálu vzdálit, aby usnadnili vznik vlády, kterou sice nechtějí podporovat, ale pouze tolerovat její existenci. Tak tomu bylo např. po volbách v roce 1996, kdy soc. dem. poslanci svým odchodem umožnili vznik nové koaliční vládě V. Klause.

Vzhledem k závažnosti této otázky stanoví jednací řád hlasování podle jmen. Každý poslanec musí prohlásit, zda je pro vládu, nebo proti ní.
Pokud vláda důvěru nedostane, musí podat demisi. Pokud by ji nepodala, musí ji prezident republiky odvolat. Z povahy věci lze dovodit, i když Ústava ČR nestanoví žádnou lhůtu, že by se tak mělo stát neprodleně. Po odvolání vlády ji může prezident republiky pověřit vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.

Z ustanovení Ústavy ČR i jednacího řádu plyne jednoznačně, že účastní-li se schůze 200 poslanců, musí vláda M. Topolánka dostat minimálně 101 hlas, aby získala důvěru v PS. Žádný jiný výklad není.

Topolánek ani další představitelé ODS by opravdu neměli ústavu zesměšňovat. To je něco, co se v parlamentní republice nesmí, a politikové, kteří si jejích hodnot váží, to nedělají.

Autor je poslanec za ČSSD