Skončený 17. kongres ODS nabídl zajímavou podívanou. Strana, která ovládá celou zemi prostřednictvím prezidenta, premiéra, hejtmanů, senátorů, primátorů a starostů, je bezradná tváří v tvář obratné politice svého hlavního soka, předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Desítky vstoupení delegátů se točily v kruhu. „Přibližně víme co chceme, ale nevíme, jak toho dosáhnout. Jsme úspěšní, vyhráváme volby, ale nestačí nám to.“

Z kouřové clony siláckých vyjádření a vzkazů určených především do vnitřních řad jen výjimečně zaznělo jasné a konstruktivní slovo. Všeprostupující napětí, dané důležitými volbami funkcionářů, bylo cítit až před Veletržní palác. Auditorium vcelku poklidně sledovalo vodopád prázdných slov i snahy některých členů vedení, např. Němcové, Nečase, prorazit zákulisní obchody vzájemných podpor mezi Prahou a některými regiony.

Delegáti kongresu neměli na výběr, a tak Topolánek utrpěl další neslavné vítězství. Z obchodu regionů, především Prahy, Středních Čech a Moravskoslezského kraje, vyšli noví místopředsedové. Velmi dobrý projev nezachránil ve vedení ODS Němcovou a Nečas uspěl se štěstím na úkor hejtmana Tošenovského. Míra podpory Petra Nečase na post prvního a následně řadového místopředsedy ODS se tak stala nejzajímavějším svědectvím o vnitřním stavu ODS. Zhruba třetina (150 z 470) delegátů podpořila umírněnou konzervativní tvář ODS nespojenou s obchody regionů. Zvolení řadovým místopředsedou v posledním třetím kole o čtyři (237) hlasy na potřebnou polovinu ukázalo slábnoucí podporu jedné ze stálic ODS.

To nejpodstatnější z kongresu je zpráva, že Topolánek se bojí. Mnohokrát předstíraná mužnost valacha a holedbání se, jak teprve pod tlakem podává nejlepší výkony, se ukázalo v plné nahotě. V úvodním projevu se Topolánek pokusil ukřičet kritiky svého anticharismatického nelídrovství mnohokrát parafrázovaným obratem „když se vám to, co dělám, nelíbí, pak mne nevolte na předsedu ODS“. Vzhledem k tomu, že již podruhé neměl protikandidáta na post předsedy, šlo o dosti laciné gesto na hony čpící bezradností.

Topolánek jasně odmítl velkou hru se třetím pokusem a drží se při zemi. Necítí se na to riskovat chování lidovců. Delegáti jej zvolili s mandátem ve druhém pokusu vytvořit vládu s podporou sociálních demokratů, ať to stojí, co to stojí. V situaci, kdy ODS má prezidenta a většinu v senátu, by si staronový předseda ODS mohl dovolit více mužnosti. Ta však je definitivně pryč. Zbylo z ní jen neurotické obviňování novinářů a okolí z nepochopení těžké role státníka.

(autor je právník a politolog, předseda Institutu K.H. Borovského, osobní web www.milanhamersky.cz)