Bývalý premiér Paroubek znenadání převzal iniciativu. Ani se mu není co divit. Mirek Topolánek takřka čtvrt roku stál s rukama založenýma v bok a čekal, až se sociální demokrati umoudří a uznají, že prohráli volby - a oni to, kazisvěti, pořád ne a ne uznat! Strategie vedení ODS byla od prvního povolebního dne naivní a nesla silné známky politického amatérismu. Napřed Topolánek zformuje stovkovou trojkoalici a přes dva měsíce se pro ni pokouší vydupat (nebo vyčarovat?) sto první hlas v Poslanecké sněmovně. Sází na „divoká hlasování“, v nichž trojkoalice opakovaně pohoří, a křeslo šéfa dolní komory uvolní zástupci ČSSD až na zásah prezidenta.

Druhé dějství začíná ve chvíli, kdy lídrovi ODS dojde, že nebude mít exkluzivitu v sestavování vlády „do Vánoc“ a v případě jeho prvního neúspěchu zřejmě Václav Klaus touto misí pověří někoho jiného. Po krátkém váhání odkopne trojkoaliční spojence a vrhne se do náruče Jiřímu Paroubkovi, ač se předtím tolikrát dušoval, že s ním nikdy. Trpělivost jeho rivalovi z ČSSD přináší růže a jsou jimi posety i priority Topolánkovy chystané vlády pod patronací ČSSD. Objetí s Paroubkem připraví nešťastného šéfa ODS o poslední devizu, již v očích veřejnosti ještě měl – zásadovost –, i včerejší trojkoaliční spojence.

Přesně v tu chvíli k nemalému Topolánkovu zděšení Paroubek, i když je 24. 8., vykřikne „Apríl!“ a začne sám vyjednávat s „trojkoaličním“ Kalouskem o možné vládní spolupráci. Lidovcům náhle nevadí kabinet opírající o toleranci komunistů, protože jediné, o co jim jde, je udržet se u moci. A o co se vsadíte, že zelení s Bursíkem či bez něj tam budou chtít taky?

Kdyby ODS po volbách realisticky zhodnotila situaci a nabídla Paroubkovi regulérní velkou koalici, mohlo Česko už dávno vládu mít, s premiérem z řad ODS. Takhle se dnes musí premiér v Hrzánském paláci cítit jako kůl v plotě.

www.danes.cz