Jeden známý dramatik věnoval své dílo: „Odcházení“ a skutečně, celý život vlastně odněkud odcházíme. Odcházíme, abychom se vrátili, ale někdy už nejde se vrátit, až odejdeme nadobro. Několik takových odchodů se událo v minulých dnech v naší politice. Obzvláště pan předseda Topolánek však předvedl odchod neslavný, nekritický, křečovitý a v politice velmi rychlý.

Nemá smysl rozebírat všechny přehmaty, kterých se pan Topolánek v minulosti dopustil – manželskou aféru, nemanželské dítě, okopávání aut novinářů, napadání fotoreportérů a nehlídanou prostořekost hraničící s hulvátstvím. Pan předseda si neuvědomil, že žijeme ve věku mobilních kamer, citlivých mikrofonů, bulváru, internetu a falešné politické korektnosti. Že se pohybuje nejen mezi politiky a lobbisty, ale také mezi podržtaškami a donašeči, že mnohdy nelze rozlišit, kdo je za koho. To mu nakonec srazilo vaz. Pan Topolánek nedojel na nějaký sarajevský podraz, ale hlavně na své nekontrolované chování a vystupování.

Na druhé straně je nutné připomenout, že nástupce Klause a protihráč Paroubka to ani jednoduché mít nemohl. Sexy mozek mu nic nedaroval – ani složení vlády, ani předsednictví EU, ani hospodářskou krizi. Dokonce jej označil za strůjce světových ekonomických potíží, hned vedle prezidenta Bushe. Zkrátka „Topol“ byl strůjce všeho špatného.

Zdálo by se, že pro následný Nečasův nástup nebyl vhodný okamžik, ale opak je pravdou. Chcete-li, který okamžik je pro výměnu lídra vhodný? Po prohraných volbách? Až vznikne vláda sociálů s Marťany? Pořád jsme vlastně před volbami.

Pan Nečas je mladý, známý, ale ne příliš okoukaný, je spojen se starou gardou ODS, zároveň „neprošel bulvárem“ a pokud vím, ani žádnou korupční aférou. Nepodceňoval bych ani jeho vyrovnané rodinné zázemí. Nový lídr nepochybně přinese do politiky svěží styl a jarní náladu. Bude stát proti nepříjemnému a stále méně věrohodnému Paroubkovi, který už ani sám nevěří tomu, co slibuje. Obyčejný volič si za dva měsíce nevzpomene, že nějaký Topolánek existoval. V následujících volbách bude stát to nové, doufejme že přínosné, vůči starému – kubicovskému.

Pan Topolánek byl odejit, ale neznamená to, že navždy. Předpokládám, že až se otřepe, vrátí se stejně jako důchodce z Vysočiny. Se svou přítelkyní, slečnou Talmanovou, může být zase odložen do Senátu nebo na nějaký post v Bruselu. Za jeho lisabonský veletoč jej jistě čeká odměna. Jestliže mu ani toto nevyjde, pořád může hrát druhé housle na ředitelství Českých drah.

Na straně druhé Pyrrha Paroubek utrpěl vítězství, ale nijak se na něm nepodílel, má kolem sebe stále stejné svraštěné sociály, stále stejných třicet stříbrných na stole, stále stejnou cestu k zářivému státnímu bankrotu. Strach a nervozita z volební prohry zašly u sociálů tak daleko, že se bojí i dětských píšťalek a jsou schopni proti nim nasadit těžkooděnce nebo alespoň soudní mašinerii. K tomu musí ČSSD přepsat svůj program, protože ten současný se skládá převážně z kritiky právě odejitého ostravského chachara.

Do voleb už asi k žádné zásadní personální výměně nedojde, potom ale nastane čas změn, hledání viníků a trapných odchodů. Nečeká nás okurková sezóna a určitě se nebudeme nudit.