Povolební situace se čím dál tím víc zauzluje. Nad druhou Topolánkovou vládou kroutí hlavou nejen prezident, ale i část ODS. Nad posledním tahem Paroubka Vlčkem už asi ani kroucení hlavy nepomůže. Zaseknutí dvou nejsilnějších parlamentních stran, kopání nepřekonatelných příkopů uvnitř ODS i ČSSD, zmatek, který už ani v hlavách politologů a komentátorů nenalézá logické vysvětlení a znechucení veřejnosti. Taková je situace začátku bondovského roku 007.

Dvěma čestným předsedům nejsilnějších stran nemohou jejich vlastní spolustraníci přijít na jméno. „Co to ten Klaus na Hradě dělá? Proč jde proti nám?“ šeptají si tu i onde občanští demokraté. „Ať si Zeman objímá své stromy a nechá nás na pokoji!“ sdělují si sociální demokraté. První podporující-nepodporující Mirka Topolánka, druzí podporující-nepodporující Jiřího Paroubka.

Ani Topolánek, ani Paroubek nemají snadnou roli. Oba převzali stranu po silném vůdci. Topolánek přímo po Václavu Klausovi, Paroubek po Miloši Zemanovi mírnou oklikou po dvou nevýrazných předchůdcích. Je jasné, že Topolánek i Paroubek jsou silné osobnosti, které na roli opravdového vůdce pretendují. A jako kdysi Klaus se Zemanem i oni svádějí boj o to, kdo je lepší. Každý pochopitelně svými prostředky.

Zakousnutí dvou následníků Klause a Zemana je enormní. Mají k sobě silnou přitažlivost, je mezi nimi silný vztah. To není vtip. I negativum je silným vztahem, protože jde jen o opak pozitiva. Výroky typu „Paroubek je sprostý“ a „Topolánek je hloupý“, jejichž nejrůznějšími obměnami se oba politici už řadu měsíců častují, jen dokazují, že se oba protivníci berou vážně.

Nad Topolánkem i Paroubkem bdí jejich přísní „tatíci“. Toť jeden z „vydobytků“ demokracie. V totalitě zpravidla tatík musí umřít (pokud tedy neskončí na šibenici či ve vězení), aby mohl synek nastoupit. Paroubek se snažil se svým „tatíkem“ domluvit na své chatě, Topolánek zase propadl nejoblíbenějšímu sportu svého předchůdce a statečně máchal raketou, aby ukázal, že i černá Ostrava ví o bílém sportu své. Ani jeden ale příliš neuspěl, pokud chceme za úspěch považovat povolební pohlazení doprovázené zamručením „To se ti to hochu opravdu povedlo."

Upřímně řečeno osmý měsíc bez stabilní vlády není na pochvalu. Ani Topolánka, ani Paroubka. A „tatíci“ to dávají jaksepatří najevo. Je vcelku logické, že každý tomu svému dítku. Klaus stále nabádá ODS k jednání se sociálními demokraty a Zeman zase sociálním demokratům doporučuje podpořit Topolánkovu vládu. A Jirka s Mirkem se čertí. První si chodí stěžovat na Hrad, druhý s nadějí vzhlíží k Vysočině. Jako by bylo Paroubkovi jedno, že za povolebním ziskem ČSSD by stál pravicový Klaus a Topolánkovi zase to, že za důvěrou druhé vládě ODS levicový Zeman. Vždyť Klaus a Zeman jsou přece oba státníci! A oni oba bez ohledu na hodnocení vlastních spolustraníků skutečně jsou. Osmiměsíční vysilující přetahování musí vytáčet jak Klause v hradních komnatách, tak Zemana u krbu na chaloupce. Kdo jiný, než bývalí premiéři vědí lépe, jak tato prestižní přetahovaná ovlivní postavení naší země navenek a především naši ekonomiku.

Vlastní strany Klausovi i Zemanovi vyčítají, že jim jde o příští prezidentské volby. Zcela jistě i to je ve hře. Nakonec proč ne. Že současný prezident chce znovu kandidovat, není tajemstvím. Zeman sice několikrát řekl ne, ale i v jeho případě je jasné, že má dostatečné kapacity na nejvyšší ústavní funkci a zřejmě i dobře maskovanou chuť pokusit se o satisfakci. Pak je tu ještě Václav Havel, který má také svá želízka v ohni. Tři silné individuality devadesátých let si docela dobře lze představit v boji o Hrad. Co je ale stále ještě těžko představitelné, že by ODS volila Zemana a ČSSD Klause. Však co není dnes…

Začíná rok, který je v čínském horoskopu vyhrazen vepři a ten je charakterizován snahou po dokonalosti. Věřme, že všem čtyřem, respektive pěti hlavním aktérům politické scény roku 2007 jde právě o ni. Sobě pak slibme, že je budeme opravdu, ale opravdu pozorně pozorovat, zda a jak si kdo z nich uvědomuje, že dokonalost, stejně jako ráj na zemi, ve skutečnosti neexistuje.

12. 1. 2007

(Psáno pro Česká média)