Pokud si člověk pročte poctivě dialog Topolánka s časopisem LUI, lehce pochopí příležitost a motivy Blesku. Kombinace slov “Fischer je Žid a uhne“ je jasným palcovým titulkem. Topolánek se ale na druhé straně nepohybuje ve vzduchoprázdnu. Moc dobře ví nebo by měl vědět, jak to v českém prostředí chodí. Záměrná indiskrece a podrazy jsou pro česká média prakticky na denním pořádku. Pokud se na základě informací Blesku cítí Fischer „uražen“, a to včetně své rodiny, a připomíná její postižení během německé okupace, je to jen poněkud hloupá, i když nabízená příhodná smeč na Topolánkovu nahrávku. Ve skutečnosti Topolánek jen řekl poněkud ne zcela vhodnou formou, že Fischerův výkon ve funkci premiéra je stále více uhýbavý. Je patrné, že Fischerova doba je již za zenitem. Přesluhování jeho vlády, za které vděčí Paroubkovi, ukázalo v plné nahotě, že jeho slušnost lze v některých momentech velmi dobře zaměnit za zbabělost.

To se netýká jenom plánované stávky na železnici, kde Fischer pod záminkou toho, že dovede zemi k volbám „v klidu“, zneužil paragrafy o legislativní nouzi a ustoupil odborům. Ani kvaltování u tohoto zákona nemusí vést ke „kýženému cíli“, pokud Klaus zákon vetuje tak, aby už nemohlo být jeho veto projednáno ve sněmovně. Skandální je zejména Fischerovo zaklínání se odborností jeho ministra vnitra Peciny. Tím, že vyjádřil důvěru Pecinovi, který podle něj „nezneužije svého postavení ve vládě v předvolební kampani ve prospěch ČSSD“, jeho zdání „nadstranickosti“ odešlo definitivně do říše pohádek. Přesně tak si počínaly stranické kádry, kam Fischer kdysi patřil. Vždycky existovalo tisíc a jeden důvod k tomu „být u toho“. Fischer evidentně patřil k těm, kteří v kolaboraci s komunisty viděli způsob, jak „ochránit svou rodinu“. Dalším velmi častým důvodem bylo, že kdyby u toho nebyl on, dostal by se tam někdo „daleko horší“.

Je naopak příznačné, že vůbec nepodpořil svou ministryni zdravotnictví Juráskovou a nechal ji doslova napospas sněmovní levici. I to je jen střípek do mozaiky našeho „nejdůvěryhodnějšího“ premiéra všech dob. Ukázalo se nakonec, že pokud se řídí rčením "kdo nic nedělá, nic nezkazí", může nakonec na žebříčku popularity dosáhnout téměř stoprocentního ocenění. O to víc je pro českou politiku nutné, aby po volbách vznikla akceschopná středopravicová vláda. Levici se za situace 100:100 podařilo zabránit všem potřebným reformám, a to nejen ve zdravotnictví. Diskuse v pořadu OVM s ministryní zdravotnictví, prezidentem ČLK, reprezentantem VZP a zástupcem odborné veřejnosti ukázala, že u lidí znalých problému panuje vzácná shoda na tom, co je nutné podniknout. Diskutované změny systému odmítá jenom levice an blok. Jak nám sdělil hejtman Rath, receptem levice je návrat k jediné pojišťovně a zvýšení zdravotní daně (která nahradí likvidaci poplatků). Přitom dnes už ani ČLK nezpochybňuje legitimitu poplatků a jejich roli a zástupce odborné veřejnosti to navíc řekl ještě lapidárněji-co je zadarmo, nestojí za nic. Právě o tom je poslední skandál Blesku o „výrocích Topolánka“- odpoutat pozornost od věcí vážných k věcem virtuálním. Blesk velmi dobře ví, kdo si ho kupuje a na jaké čtenáře působí. A ví to i ČSSD, která v něm inzeruje o sto šest.