Manévry skončily, všichni pěkně do lavic. Vnitrokoaliční mač o podobu prvních reformních změn byl dohrán. Kdo je vítěz, bude ještě třeba spočítat, ale tvář si zachovali všichni. Mirek Topolánek dosáhne toho, že veřejné finance se vrátí do koridoru vymezeného nejen Evropskou unií, ale i zdravým selským rozumem, a bude zase vítěz. O schválení jeho batohu nyní už nemůže být pochyb.

Vlastimil Tlustý dosáhne alespoň opticky změn a připíše si body v ODS za principiální obhajobu stranického programu. Lidovci zase prokážou, že nejsou klonem ODS, a zelení se zase konstruktivně, bez hádek a konfliktů všech se všemi, dohodnou na tom, co už bylo dohodnuto.

Věcný posun v zásadách onoho Topolánkova batohu se však opravdu nekoná. ODS prosadí kosmeticky výraznější snížení příjmových daní, než se v původní verzi počítalo, ale dopad do rozpočtu bude nevelký, a především podle informací dostupných krátce po uzavření dohody odložený na další roky. Tudíž bude čas případné vznikající problémy řešit třeba i zvýšením některých jiných daní. A to se musí každému racionálně uvažujícímu ekonomovi líbit.

Ekonomové však volby ještě nikde na světě nikomu nevyhráli. A tak je nutné zabývat se i politickým rozměrem ohlášeného kompromisu.

Nový daňový model ODS snižuje daňovou progresi více než původní vládní návrh, a tudíž je i více politicky kontroverzní. Snížení daňové sazby a kompenzace případného výpadku daňových příjmů omezením odečitatelných položek je výhodnější pro lidi s nejvyššími příjmy, zatímco u středních příjmových kategorií nula od nuly pojde. ODS tak jasně říká, že žádné další úkroky do středu nelze čekat a strana chce vyhrávat volby se svými věrnými, kteří ji loni vynesli do čela vlády. Počítá přitom, že s rostoucími příjmy bude jejích voličů už jen přibývat.

Lidovci díky poslanci Hovorkovi zabojovali za své venkovské, sociálně slabší voličstvo v případě zdravotnictví. Rebelující poslanec Hovorka, který se postavil proti svému vlastnímu volebnímu programu KDU-ČSL, jehož součástí jsou nejen poplatky u lékaře, ale i snížení podnikových daní na 19 procent a dalších asi devět desetin reformních návrhů, svým levicovým voličům pak spíše zatopil. Jeho nekompromisní postoj totiž donutil vedení lidovců v konfliktních jednáních couvnout z poměrně tvrdé opozice vůči daňovým změnám navrženým ODS, výměnou za nesmyslné a dílčí ústupky ve zdravotnictví, kde bude za další rok kvůli připravovaným reformám všechno úplně jinak. Stihomamem omámený komentátor by ho na základě finální dohody mohl označit za politického agenta Vlastimila Tlustého, ale racionální komentátor ví, že jsou lidé různí. Moudří, nemoudří i naivní a všichni mají své místo na slunci voličské přízně.

Tohle upachtěné vítězství po matném výkonu však vládní koalici nedává šanci na oddych. Z Topolánka si všichni dělali legraci, když říkal, že tohle vlastně žádné opravdové reformy nejsou, přestože tímto výrokem velmi průkazně prokazoval svou politickou a ekonomickou soudnost. To, co koalice nyní schválí, znamená, že rozjetá loď mířící na útes přibrzdí a je schopna se otočit do lepšího kurzu. Ale na takový manévr už jen valašská tvrdohlavost, s níž nyní protahuje svůj batoh ze Strakovky na vltavském nábřeží přes malostranský parlament až nahoru na Pražský hrad k podpisu, stačit nebude. Teď to bude trochu náročnější túra než tahle cesta Nerudovkou. Před Topolánkem se tyčí Mount Everest změn ve financování zdravotnictví, v penzijním systému, školství či justici.

MfD, 15.8.2007