Je zřejmé, že se tak stane především zásluhou těch voličů, kteří nejdříve dostali do parlamentu ODA, pak Unii svobody a v posledních volbách zelené. Já sám jsem těchto zhruba 10% voličstva opakovaně (i ve svých textech tady na Psu) označoval jako „liberální voliči“ právě proto, že vždy volili strany s liberálně zaměřenými programy. Jak je možné, že dnes preferují stranu, kde hlavními ikonami jsou tradicionalistický aristokrat a nedávný lidovec? Ten se sice, v duchu nedávného vtipu o Kalouskově demokratické unii - Čunkově straně lidové, sám důsledně označuje za křesťanského demokrata, ale značná část voličstva ho přesto vnímá jako prototyp lidovce, tedy chameleonského „černoprdelníka“. Jejich strana navíc zdůrazňuje nepříliš liberální hodnoty, jako je tradice a odpovědnost. Jak je možné, že doposud liberální voliči si našli své hvězdy právě zde? Opomenu teď jednoduchá vysvětlení o mediální masáži či nedostatku vhodnějších favoritů a zkusím se nad tím poctivě zamyslet.
Jak už jsem napsal, pokud se TOP 09 dostane do Poslanecké sněmovny, bude to zásluha nedávných voličů stran s liberálním programem. To ovšem nemusí znamenat, že tito voliči jsou sami liberální. Upřímně řečeno, asi málokdo z nás by dokázal jednoznačně odpovědět na otázku, zda je konzervativcem, liberálem či socialistou, takže to mé označení „liberální voliči“ bylo vlastně nesmyslné. Jsou to prostě lidé, pro které je ODS moc napravo, ČSSD naopak příliš vlevo a lidovci z různých důvodů neakceptovatelní. A tihle lidé hledají někoho, koho by mohli volit. Mají již mnoho zkušeností s tím, že pokud budou volit stranu, která je jim sice nejsympatičtější, ale má preference v řádu promilí, jejich hlas propadne a vydělají na tom třeba komunisté. Proto si z tradičně široké nabídky středových kandidátek (všech těch Lir, Nadějí a dalších, na které se dost často okamžitě po volbách zapomene) vybírají zcela racionálně ty, u kterých cítí šanci na úspěch. A přitom jsou pochopitelně ochotni akceptovat, že jim tato strana názorově plně nevyhovuje, takže nehraje až takovou roli, zda je její program spíše liberální nebo konzervativní. Stačí, že jim vyhovuje více než ODS, ČSSD nebo lidovci. Lze očekávat, že v následujících volbách sehraje TOP 09 právě tuto roli.
Jaké to může mít pro tuto stranu důsledky? Protože se jedná o volbu z nouze, nejsou jejich voliči pochopitelně se svou stranou ztotožněni tak, jako skalní voliči jiných stran. Proto „svou“ stranu mnohem snáz opouštějí a hledají si v pestrém spektru malých středových stran nové favority. Navíc se tato názorová pestrost, typická pro jejich voliče, často projeví i uvnitř těchto stran, neboť před volbami se v zájmu oslovení co nejširšího spektra voličů obvykle snaží „vyluxovat“ co nejvíce názorových proudů a skupin. Mezi odlišnými názorovými proudy se však postupem času nevyhnutelně musí objevit rozpory, které mohou přerůst v rozklad strany. Typickým příkladem je Strana zelených těchto dnů. Oba tyto důvody souvisí s tím, že malá strana, aby překonala nezbytnou pětiprocentní hranici, musí shrábnout drtivou většinu z nerozhodnutých, jejichž představy se pochopitelně různí. Adepti parlamentu však nemají jinou možnost, než se zavděčit všem z nich. A to se jedné straně, navíc pokud musí posléze převzít vládní odpovědnost a dělat nějaká nepopulární rozhodnutí, jen těžko může dařit dlouhodobě. Právě z tohoto důvodu se vyslanci této voličské skupiny obvykle po jednom či dvou volebních obdobích odporoučejí do dějin.
TOP 09 si v tomto směru situaci ještě zkomplikovala snahou zahrnout do svého portfolia vedle těchto voličů i křesťansky orientované konzervativce, kteří doposud volili lidovce nebo možná ODS. Tímto vyluxováním politického středu (jak už jsem psal - cílí na všechny mezi ODS a ČSSD, nově včetně tradičních voličů KDU-ČSL) v podstatě obnovují, přinejmenším na úrovni voličů (připouštím že na úrovni stranických špiček to není tak markantní), někdejší Čtyřkoalici, která byla rovněž spojenectvím lidovců se středovými liberály.
Sice tím možná získají o něco více hlasů, než je u této „páté“ sněmovní strany obvyklé, ovšem později se jim to může krutě vymstít. Spojenectví konzervativců s liberály bude vždycky nesrdečným sňatkem z rozumu, vzpomeňte si právě na někdejší Čtyřkoalici. TOP 09 si zahrává s tím, že se s ní její voliči ztotožní ještě méně než s předchozími obdobnými projekty. Mezi malými liberálními stranami se vždy najde nějaká, kterou šikovný lídr vytáhne na hranici volitelnosti (a tím získá mnoho dalších voličů, kteří uvěří že hlasy dané této straně nepropadnou) a pro konzervativce nebude problém vrátit se do lůna etablované KDU- ČSL.
Negativní roli může sehrát i prozatím příznivě působící fakt, že hlavním tmelícím prvkem TOP 09 je osobnost předsedy strany Karla Schwarzenberga. Tento tradicionalistický aristokrat (i názorově konzervativní - sám se stabilně hlásí k myšlenkám K. R. Poppera) je oblíben vzhledem ke svým osobním postojům i příslušnosti ke kruhu „pravdy a lásky“ i mezi liberály. Navíc je to bezesporu charismatický vůdce, takový, jakého třeba ODA či Unie svobody nikdy nenašly. Proto nyní bezesporu hraje roli mostu překlenujícího mnohé názorové rozpory. V Miroslavu Kalouskovi má navíc ostříleného kuloárového vyjednavače, který pravděpodobně dovede zabránit značnému množství vnitrostranických rebélií. To bezesporu dává předpoklady k tomu, aby topisté nedopadli jak zelení. Otázka však zní, zda to tak bude stále, respektive zda nevyhnutelné odstředivé tendence nepřekonají i tuto sílu. Nehledě k tomu, že strany stmelené pouze charismatem či kuloárovými schopnostmi svého vůdce se obvykle po jeho odchodu velmi rychle rozpadají.
TOP 09 je mi z mnoha důvodů velmi sympatická a přál bych jí, aby v Poslanecké sněmovně nezůstala pouze jedno či dvě volební období. Obávám se však, že problémy ohrožující všechny její předchůdce v roli „páté strany“, mohou hrozit i ji.
Číslici vyjadřující letopočet si do svého názvu často dávají uskupení vzniklá ad hoc pro jedny volby. Snad to nebude i případ TOP 09.