Tedy vážně bych nikdy neřekla, že zrovna já (!) řeknu s povzdechem „zlatí komunisté!“ a že to bude nadsázka jen docela malá: Tento týden schválila vláda rozpočet na rok 2020. A je mi z něj celkem zle.

Stát chce opět hospodařit s deficitem. A nebude to drobeček. Bude to hned schodek 40 mld. Kč. Pikantní ovšem je, že sociální demokracie je nespokojená. Je nespokojená, protože schodek je jí malý – respektive chce výdaje ještě větší. A ještě pikantnější je, že naopak komunisté, kteří drží vládu nad vodou, komunisté, kteří ekonomiku matlali-patlali přes čtyřicet let do stavu, že jsme západní sousedy dosud za dalších třicet let nedohnali, chtějí deficit menší - maximálně 30 mld. Kč. Komunisté by tedy minimálně po stránce veřejných financí možná hospodařili s menším dluhem než populisté ve vládě, a ti zase jako celek hospodaří lépe, než by hospodařili samotní sociální demokraté. Nepochopitelné. Šílené.

Sociální demokraté sice nikde neřekli, že chtějí hlubší deficit, ale když ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová požaduje pro své ministerstvo dalších 11 miliard korun a ministr Hamáček žádá o další peníze pro policisty a hasiče, tak to jinak než hlubším deficitem nemůže skončit, čili jako by se stalo. Na navýšení platů policistů by jistě šlo najít peníze v jiných kapitolách a peníze přesunout, ale 11 miliard je tak moc, že se nikde bez hlubšího deficitu nenajdou.

Sociální demokraté, kteří jsou asi historicky nejzadluženější stranou, jakou jsme tu kdy měli, tak chtějí zadlužit i všechny ostatní. Jasně říkají, že jim nejde o rozpočet jako celek, ale jen o jejich ministerstva.

Ministryně financí Alena Schillerová reagovala velmi věcně. Prohlásila: „Budeme muset rozhodnout, co budou naše priority.” Vláda má prostě priorit moc a peněz málo. Na všechno peníze nebudou nikdy. Prioritami příštího rozpočtu bude opět zvýšení důchodů a platů učitelů. To je asi u levicové vlády pochopitelné a ČSSD to nebude měnit. (A nechť mi nikdo netvrdí, že vláda není levicová. Je. Ten, kdo zvyšuje přerozdělování, je levice, ať si říká, jak chce.) Navíc se počítá i s růstem výdajů ministerstva obrany. I to je pochopitelné vzhledem k politické situaci ve světě, na obranu dáváme opravdu málo a neplníme naše mezinárodní závazky. To ale stále neospravedlňuje deficit.

Kdyby stát počítal s poklesem ekonomiky, ještě by se tak nějak dal deficit pochopit. Třeba ne souhlasit, ale chápat ano. Jakmile ale vláda předpokládá další hospodářský růst, je deficit neakceptovatelný. A růst vláda skutečně čeká. A dokonce počítá s tím, že údajně bude mít příští rok příjmy vyšší o 93 mld. Kč. To je nemálo.

Jenže vláda pro příští rok počítá do rozpočtu i s penězi z EU, Norska a spol. ve výši 109 mld. Kč. A tady je háček. Nejsem si tak docela jistá, jaký bude další postup EU, pokud uvidí „nereakci“ českých úřadů na její poslední audit. Dá peníze? Nedá? Vláda bude možná muset hodně Bruselu poklonkovat, aby se na tyhle peníze mohla s určitostí spolehnout a neupadla v ještě větší nemilost jako třeba Viktor Orbán. Přece jen výsledky auditu byly... jak to říct? No, prostě nevypadaly pěkně, a šlo o peníze EU.

Problém veřejných financí přitom vůbec není na straně příjmů, ty jsou dostatečné, ale na straně výdajů. Ty jsou vysoké příliš. Vláda na krocení výdajů zcela rezignovala. Stát je moc velký a strká nos do věcí, do kterých mu nic není. Má mnoho agend, příliš úřadů, které nepotřebuje. Vezměte si, že za posledních 15 let přibylo 15 státních institucí! Mnohé instituce a úřady je třeba od základu škrtnout, ne jen přidusit.

Vláda ohlásila, že od ledna by měla na ministerstvech ubýt desetina míst. Polovina uspořených peněz na platy ze seškrtaných míst by se využila na odměny. To navenek zní dobře. Hned to vypadá, jak vláda šetří. Jenže k A chybí ještě doplnit B. Rozpočet totiž předpokládá, že by ve veřejné správě a službách v příštím roce měla přibýt téměř tisícovka nových míst. Neboli mělo by se přijmout víc lidí a obsadit víc pozic, než kolik by se mělo seškrtat! Jak je to možné? Často se prostě budou škrtat jen na papíře neobsazená místa. Jsou to jen hrátky s čísly a veřejným míněním. Jediné, co se nakonec počítá, je výsledek - a ten je stále mínus 40 mld. Kč. Tedy pokud se vláda ve svém odhadu strefí a nedopadne to hůř.

Snad nejhorší je, že sociální demokraté to s růstem výdajů myslí vážně, což v pondělí manifestovali tím, že při hlasování o rozpočtu se ve vládě zdrželi hlasování. Mnozí z nich si asi myslí, že po masových protestech proti premiérovi mají premiéra v hrsti a ten musí zpívat tak, jak mu řeknou. Člověk by mohl mít až pocit jakési rebelie ve vládě. Jenže když si vzpomenete na žalostných 3,9 % ČSSD při nedávných volbách do Evropského parlamentu, nechcete věřit, že má skomírající strana na rebelii odvahu.

Lidé na Letné sice křičeli, že chtějí změnu premiéra, ten jim však už před časem vzkázal, že nikdy neodstoupí. Demonstranti tak vlastně v konečném důsledku volali o pomoc ČSSD a žádali ji o konec podpory vlády. Ta ale i s 3,9 % neslyší a čeká na další propad preferencí. Má novou strategii: bude tak tlačit na výdaje, až se jí vrátí hlasy levicových voličů. Jenže sám premiér si tento týden postěžoval, že taková politika nefunguje - prohlásil, že čím více pumpuje lidem peníze, tím jsou nespokojenější.

Část sociálních demokratů ale nejspíš vůbec nechápe situaci. Po demonstracích se nejspíš opravdu cítí na koni a chtějí další funkce. Zábavné bylo třeba vyjádření bývalého místopředsedy strany Petra Dolínka, který prohlásil, že Alena Schillerová nezvládá řízení ministerstva financí a měla by resort předat do gesce ČSSD. To je tak absurdní, že to pochopilo i vedení strany a předseda ČSSD Hamáček situaci zachraňoval prohlášením, že šlo o nadsázku.

Tak nevím. Myslí si ČSSD, že by hlubší deficit pomohl ekonomice? Nebo se jen snaží zviditelnit? Nebo jen co nejvíce ublížit koaličnímu partnerovi? Nebo si nemyslí vůbec nic a jen plácá, co slina přinese na jazyk? Ať tak či onak, občané v tom jsou rukojmí. A není dobré být rukojmím ve věci, ve které by i komunisté (!) byli lepší hospodáři...