Kdo po volbách předpokládal, že novou vládu budeme mít ustavenou a schválenou do dvou, tří týdnů, jako kdyby spadl z nebe. Ač zní varianta vlády trojkoalice „jaksi“ tolerované druhou nejsilnější stranou jako nejpřijatelnější, není nutně ani jedinou, ani stabilní.

Pánové Topolánek a Paroubek jako kdyby si opakovali vcelku jasná stanoviska před shromažďovanými novináři jako kafemlýnek. Jednejme, neurážejte, nedezinterpretujte, berte nás vážně atpod.

A výsledek? Toho se skutečně hned tak nedočkáme, protože politici ne že by nevěděli, jak to asi dopadne, ale snaží se spíš masírovat společnost svými pro a proti tak dlouho, až bude i tupému jasné, že to dopadne asi takto.

Topolánek a Paroubek se dohodnou na tom, že bude zvolen pokud možno důstojný, zároveň však dostatečně nevýrazný předseda poslanecké sněmovny. Musí mít příslušný věk a čistý štít, což prakticky snižuje počet na nějakých pět šest kandidátů. Návrh, aby jím byl nestor, tedy pan profesor Jičínský, by byl za určitých okolností ideální. Leč je to sociální demokrat a ti už stojí za Zaorálkem a to by nemohli a ani ODS a koaliční partneři post nedají zadarmo.

Nejpodstatnější je ale variace třetího tvůrce vlády, který bude vybrán zvoleným předsedou sněmovny a to nechce ani jedna strana dopustit. Ústava s politickou nechutí udělat i ten jeden tah, zvolit předsedu sněmovny, nepočítala. To ani tak nepřekvapí, vždyť ústava byla psána právníky bez porady s politology, takže je sice krásně přehledná, ale nepraktická. Nechtějme však od pár stránek odpověď na cokoliv, to ani Bible neumí. Čtenář tedy musí hledat flexibilně, nesmí se rigidně držet jen napsaného.

Předseda sněmovny může být zvolen na dobu limitovanou, tomu ústava nebrání, nechť tedy naši političtí kapitáni stanoví dobu jeho mandátu. Ale pokud možno konstruktivně tak, aby nevznikla jiná situace, tj. že by sice tu byl předseda na dobu prvního pokusu o zisk důvěry Topolánkovy trojkoaliční vlády. Pak bychom byli opět tam, kde jsme nyní, naši politici by se na dalším předsedovi pro velký úspěch nedohodli.

Kam až to tedy půjde?

Snad ti zvolení dojdou k dohodě, a to nejspíš písemné. Topolánek předloží Paroubkovi návrh vládního prohlášení, Paroubek jej s ním, doufejme, konstruktivně probere, řekne mu, co ještě může tolerovat a co ne, a Topolánek se pokusí Paroubkovým námitkám maximálně vyhovět. Vznikne tedy text, který závazně Topolánek představí ve sněmovně po zvolení předsedy sněmovny, jímž bude sociální demokrat, a naopak Paroubek se zaváže, že ČSSD bude vládu minimálně tolerovat.

To je optimální scénář. Možná bude za toleranci toho či onoho problematického bodu ve vzájemné smlouvě mezi budoucí vládní trojkoalicí a ČSSD stanoveno, že jejich vláda nebude trvat více než např. dva roky, protože potenciál nestability tohoto volebního výsledku je velmi vysoký. Jak už mnozí tuší, jakmile trojkoalice získá sněmovní důvěru, bude těžko sesaditelná.

Je ale mnoho horších scénářů. Vše může dojít tak daleko, že se třeba i půl roku nic nedohodne, ani kdo bude předsedou sněmovny. A s tím si dnešní ústava prakticky neví rady. Ani senát nemůže nic zmoci, jakkoliv by teoreticky měl být tou pomyslnou záchranou v době politické krize v dolní komoře. Prostě nemůže schvalovat vládu.

Stručně řečeno, jsme v rukou T a P, kteří po patové partii hrají ještě horší partii, kdy jeden druhému znemožňuje táhnout jakoukoliv figurkou na šachovnici. T a P chtějí konečně rozhodnout partii pro sebe, ale jeden bez druhého ji vyhrát nemůže. A bohužel se zatím zdá, že ani jeden nemá tu odvahu se skutečně obětovat a dohodnout.

Jak to asi dopadne a kolik času to zabere?

Politolog by měl hodnotit proběhlé, což jsem se pokusil v krátkosti učinit výše, a predikovat budoucí dění na politické scéně. Proto si dovolím předvídat, že je velice pravděpodobné, že po dalších mediálních přestřelkách (po dobu maximálně dvou měsíců, ale spíš dvou týdnů) dojde k tichému a poctivému jednání mezi T a P, z níž do jednoho měsíce vzejde výše nastíněná dohoda o tom, jak budou společně tahat figurkami až do získání důvěry pro trojkoaliční vládu. Vše bude v nastalém volebním období podřízeno uzavřené dohodě. Její platnost odhaduji jen na dva roky, protože, a to je bohužel nejhorší zjištění, si naši politici navzájem ani trochu nevěří. Když se jim podaří dát vše potřebné jasně „na papír“, pak budou mít v případě porušení dohody dost silný argument jeden proti druhému. Tudíž ji neporuší.

Ale horší varianty jsou také očekávatelné, zvláště ODS a ČSSD by však nesmírně poškodily. Ani jedna z těchto stran nemá „skalních“ voličů více než cca. 8%. Ostatní voliči volí velmi strategicky a v závislosti na spokojenosti s prací svých dříve zvolených politiků. Jejich totální neschopnost na čemkoliv se dohodnout by je odsoudila. Voliči by dle mého názoru byli ochotni si vybrat alternativní strany a paradoxně by to byly ty dvě menší: KDU-ČSL a SZ. Pánové Topolánek a Paroubek určitě této variantě nevěří a budou ji považovat za bláhovou, ale jak se říká „nikdy neříkej nikdy!“

Přeji těm našim zvoleným zástupcům skutečnou schopnost naslouchat, počítat, předvídat a rozumně jednat. Nechť nám dokáží, že politika není o chvástání, urážení, hanění a pomlouvání, ale o hledání praktických řešení ve prospěch této země. Ať se nemusíme stydět.

Autor je politolog