O euru má být jednou referendum, říká Nečas

"Je nezbytné říci si otevřeně, že my jsme se v příslušném referendu (o vstupu do EU) zavázali ke vstupu do eurozóny, která v tu dobu byla pouhou monetární unií, kdežto dnes se postupně mění v dluhovou a transferovou unii. To je něco jiného, než o čem jsme hlasovali v referendu." Konečně i na premiéra dolehla realita. "Jsem přesvědčen, že by referendum muselo být minimálně v tom okamžiku, kdy by se uvažovalo o vstupu do eurozóny." Slova, slova, slova. Jenže je to málo, pane premiére, žalostně málo.

Výše uvedené věty padly z úst našeho premiéra v Bruselu. Je fajn, když si občas vzpomene na programové prohlášení vlády, ve kterém se zavázal k referendu při dalším přesunu práv na EU. Škoda jen, že si na ně vzpomíná až teď, když je zcela zjevné, že většina lidí v České republice zkrátka společnou měnu nechce. Od doby vzniku současné vlády jsme totiž v rozporu s jejím programovým prohlášením přesunuli, resp. v parlamentu bez rozprav schválili, už řadu jiných pravomocí na Evropskou unii. Zkusím ale u tohoto premiérova prozření zůstat, protože každé prozření, byť třeba vedeno i prostým politickým kalkulem tváří v tvář tvrdé realitě, je dobré.
Od doby konání referenda o vstupu České republiky do Evropské unie se zdaleka nezměnila jen eurozóna, do které jsme se zavázali vstoupit. V době vstupu do Unie, o kterém ještě mohli občané sami rozhodovat, v ní platila zcela jiná pravidla. V té době jsme ještě měli právo veta a členské státy měly o mnoho více práv a suverenity, než je tomu dnes. Lisabonskou smlouvu považuji ve svých důsledcích za daleko problémovější a s více negativními dopady na Českou republiku, ale i svobodu a demokracii v Evropě, než jaká pozitiva by kdy mohla byť i jen teoreticky nabídnout. Přesto k ní referendum po zkušenost s euroústavou v jiných státech nebylo.

Domnívám se, že ve stavu nejen eurozóny, ale zejména Evropské unie jako celku a jejích plánů na další omezování vlivu národních států a svobodné vůle jejich občanů je skutečně čas na referendum. Nikoli však někdy v budoucnu o vstupu do eurozóny. Pan Nečas jistě ví, už i s ohledem na fakt, že jeho vláda přijímat euro rozhodně nebude, že slova o referendu k euru konaném v době po jeho vládě jsou jen pouhým gestem, které není schopen splnit. Podle mě je čas na referendum teď. Referendum, jehož obsahem by byla prostá otázka na setrvání České republiky v Evropské unii. Lidé mají už dostatek informací nejen z propagandy a unijních reklam před naším vstupem, ale ze skutečné každodenní účasti uvnitř. Mají dost informací na to, aby buď potvrdili všelidovým hlasováním naše setrvání, nebo řekli vládě "ne, vystupme".
Obávám se však, že na takové referendum, které jediné by bylo skutečným projevem demokracie v reálném čase a dost možná i za pět minut dvanáct, nemá s ohledem na strach z výsledku a o svou vydotovanou politickou budoucnost odvahu nejen současná sněmovna se senátem dohromady, ale ani premiér Nečas a jeho vláda. Tak snad k té občanské možnosti vyjádřit se jednou dostane odvahu někdo jiný. Můžeme jen doufat, že to nebude pět minut po dvanácté.