Jako by to bylo stovky světelných let a přeci neuběhlo od doby ministrování Vlastimila Tlustého na ministerstvu financí víc než necelé dva roky. Tlustý ale za tu dobu urazil dráhu vesmírných rozměrů. Ve volební kampani před volbami 2006 se Tlustý prezentoval jako nositel daňové reformy založené na rovné dani. Poté, co byla opuštěna (k důvodům se vrátím dále) myšlenka trojkoalice a ODS sestavila po volbách první menšinovou vládu, byl Tlustý jmenován ministrem financí. Jeho nejviditelnějším činem na ministerstvu bylo odvolání dlouholetého náměstka Janoty a zanechání seznamu „nedodělků“.

Poté, co menšinová vláda ODS nezískala důvěru sněmovny, byla znovu oživena myšlenka trojkoalice a k překvapení se v této nové trojkoaliční vládě stal ministrem financí Kalousek. K překvapení proto, že Kalousek musel na podzim 2006 opustit křeslo šéfa KDU-ČSL poté, co projevil ochotu vytvořit menšinovou vládu s Paroubkem s tichou podporou komunistů. Nedávný výrok Topolánka na Primě, že první projekt trojkoalice narazil v ODS na odpor Béma a Tlustého, ukazuje lépe na Kalouskovy motivy. Kalousek se zřejmě obával toho, že v ODS převáží hlasy usilující o vytvoření velké koalice s ČSSD či o nové vydání opoziční smlouvy, a pustil se do onoho dobrodružství s Paroubkem. Reakce členů KDU-ČSL byla nečekaná a spontánní a Kalousek padl. Je pravděpodobné, že tento vývoj v KDU-ČSL oslabil poněkud i pozici těch lidí v ODS, kteří si chtěli pojistit vládnutí pomocí Paroubka. ODS ale novou koaliční dohodu z konce roku 2006 zaplatila mnohem vyšší cenou než dohodu z léta 2006. Ve vládě získala čtyři křesla Strana zelených, a stala se tak z pohledu výsledků voleb nejúspěšnější vládní stranou.

Tlustý od samého počátku trojkoaliční vlády jen velmi těžko ukrýval své antipatie ke Kalouskovi. Považoval ztrátu „svého“ ministerstva financí za příliš velký ústupek ODS svému koaličnímu partnerovi. Nyní, v období otevřené války vůči vedení ODS, hovoří Tlustý o Kalouskovi podle médií údajně jako o „zmetku, který neumí daně“, a o změnách navrhovaných Kalouskem trvale hovoří jako o „antireformě“. Jde o to, že v létě 2007 byla na půdě ODS učiněna dohoda s Tlustým o tom, že se sazba daně z příjmu ze závislé činnosti sníží v roce 2009 z 15% na 12,5% tak, aby mezi roky 2008 a 2009 pokračoval pokles daní ze závislé činnosti u všech platových kategorií. Kalousek tomu oponoval tím, že místo snížení daní o 2,5 % navrhl snížit sociální pojištění o 1%. Jako důvod uváděl, že daňový výnos je příjmem obcí a další pokles daňové sazby by relativně snížil tyto příjmy. Vláda nakonec rozhodla o snížení sociálního pojištění o 1,5%, a dala tak Kalouskovi za pravdu. Snížení sociálního pojištění má navíc souvislost s rozhodnutím Ústavního soudu, který odmítl tu část vládního zákona, který prvním třem dnům nemoci nepřiznával žádnou nemocenskou - mimo jiné i proto, že platba sociálního pojištění zůstala beze změn. Snížením sociálního pojištění o 1,5% tak vláda vyhověla jedné z námitek Ústavního soudu a od nového roku 2009 by opět měly být první tři dny nemoci bez nároku na nemocenskou. Z pohledu čistých výplat zaměstnanců jsou oba kroky, tj. snížení daňové sazby o 2,5% nebo snížení sociálního pojištění o 1,5% , podobné a vedou ke zvýšení čistých příjmů zaměstnanců.

Boj Tlustého za jeho „pravdu“ přesáhl mezitím všechny snesitelné meze neloajality. Metody, které zvolil a volí, jsou v zásadě nepřijatelné. Žaloby, které Tlustý údajně připravuje na TV Nova a MfD , jsou navíc tragikomickým vyústěním jeho „volavkové“ aféry. Jestlipak si Tlustý uvědomil, že „kdo jinému jámu kopá... “.