Vlastimil Tlustý se prý pod ekonomickou reformu prezentovanou ministrem financí Kalouskem nepodepíše. To může naznačovat odhodlání hlasovat proti či zdržet se hlasování, jakmile předloha dorazí do Sněmovny. Pro ten případ se mu Mirek Topolánek chystá učinit nabídku, „kterou nebude moci odmítnout“.

Těžko říci, zda premiér nepřehání: Tlustý je na to příliš tvrdý oříšek. Jeho víkendové prohlášení může totiž znamenat i připravenost složit ve správném okamžiku poslanecký mandát. Tím by se nezpronevěřil svým zásadám, ale zároveň nezasadil smrtící úder koaliční vládě. Přestože takové kroky nejsou u zdejších zákonodárců běžné, Tlustý by tuto ztrátu oželel a na politické ambice určitě nerezignoval.

Poslanec Tlustý, vlivný občanský demokrat, letitý předseda sněmovního klubu a druhdy jeden z adeptů na titul korunního prince ODS, si to v minulých měsících svou paličatostí spojenou se sólo akcemi typu návštěvy Miloše Zemana na Vysočině, rozházel u Topolánka i spousty řadových spolustraníků. Jeho nynější kritika vládních reforem, při níž vehementně obhajuje svůj předvolební koncept, má možná i rozměr hospodářský, ještě víc však politický.

Tlustý se přitom jako lev bije za opatření, jež by na voliče v konečném součtu dopadla krutěji a v parlamentu neprošla ani náhodou. Mimo jiné navrhuje jednu patnáctiprocentní sazbu DPH, přibližně třetinové snížení sociálních odvodů ze „superhrubé“ mzdy, rovný důchod na úrovni dvaceti procent průměrné mzdy, vyplácení všeobecné sociální dávky v podobě rovného pětitisícového příjmu či pouze dobrovolné penzijní spoření. Pochopení nenachází nejen na levici, ale ani u vlastní partaje, přesto dál trvá na svém.

Vizionář a rozený vůdce, za jakého se patrně Vlastimil Tlustý považuje, má evidentně větší cíle než toliko realizaci čisté rovné daně a „tlusté peněženky“. Jde mu o získání renomé hrdého pravicového politika konzervativního střihu, leč s neoliberálními ekonomickými přístupy, jehož životnost je podstatně delší než Topolánkova labilního cirkusu. Jinými slovy –snaží se projektovat vskutku pravicovou pravici namísto současného hybridu.

Všem dobře známým Tlustého handicapem je předlistopadové koketování s komunistickou stranou. Co se snese u méně významných členů ODS, sotva projde u jejích špiček. Kdo se jednou jako Tlustý namočil, musí své hříchy odčiňovat dlouho a pracně. S tím je však tento muž smířený a nevzdává se, ani když je nahoře, ani když je momentálně dole. Jistou vzpruhou mu mohou být sympatie otce zakladatele, Václava Klause.

Prezident a čestný předseda ODS má s Tlustým společné nejen upřednostňování ekonomických hledisek, ale i ochotu kooperovat v zájmu prosazení svých záměrů třeba i s politickými protivníky. Klaus a Tlustý neohrnují nos nad velkou koalici nebo opoziční smlouvou, poněvadž uvažují v dlouhodobém časovém horizontu, politiku hrají coby šachy a vidí vždy hodně tahů dopředu. To stávajícímu vedení ODS jednoznačně chybí.

Pnutí v útrobách nejsilnější české strany není radno podceňovat. Pokud bychom se jednoho dne dočkali situace, že Topolánkův tým, beztak na nitkách voděný Markem Dalíkem, občanští demokraté zavrhnou a do čelné služby povolají Vlastimila Tlustého, stane se ODS pro zbytek spektra mnohem nebezpečnější – důslednější a mazanější.

Právo 11.4.2007

ředitel Masarykovy dělnické akademie, think-tanku blízkého ČSSD