Poslední měsíce české politiky mohly leckoho vést k představám o tom, že je naše politika tou nejmizernější mizérií na světě. Příliš bych však tomu nevěřil. Zavání to sebestředností a velikášstvím. Nejsme zcela jistě na špici té nejhorší politiky. To, co je snad na naší současné politické situaci tím nejnápadnějším, je nečekaný, i když leckým signalizovaný důvod politického zemětřesení. Byli jsme, a to včetně nás, politických komentátorů, natolik uneseni výsledkem loňských parlamentních voleb, že jsme chtěli věřit tomu, že nová krev ve sněmovně bude automaticky zárukou jiných poměrů v české politice. Nakonec se ukázalo, že to byl chladný kalkul, který vsadil na společenskou poptávku po nových tvářích, nabídl je a uspěl.

Pokud MfD uveřejňuje na svých stránkách výtahy z mailové korespondence jakéhosi „výboru“, který připravoval předvolební materiály VV, a má to být důkaz pokrytectví VV, připadá mi to zcela nemístné. Jednak je to v podstatě nudné čtení, jednak by bylo dobré občas zabrousit mezi všechny relevantní politické partaje Česka a přečíst si i jejich korespondenci. O často velmi nízkých pohnutkách, které jsou potom rozpracovány do přijatelnější a snesitelnější formy, bychom se tak dověděli více.

Stačí jako důkaz vzít například zdrcující kritiku nového občanského kodexu schváleného vládou ze strany ČSSD. Jiří Dienstbier ve svém výlevu pojal schválení nového občanského zákoníku vládou jako důvod k nestoudnému strašení před rozvratem, který tím údajně českému soudnímu systému hrozí. To, že se do zákoníku vracejí některé pojmy, které bolševici z právního systému vypudili, má být podle dalšího experta ČSSD Tejce důkazem jeho „zastaralosti“. Co na tom, že nový občanský zákoník se připravuje deset let, že práce na něm zahájila již vláda Miloše Zemana, byl dokončen v podstatě za vlády Jiřího Paroubka a předložen do sněmovny vládou Mirka Topolánka. Právě kritika za každou cenu, snaha vylíčit tento nový kodex jako „hrozbu“, to je přesně onen důvod, proč u mne opozice neboduje. Je to systém, který se vůbec nestará o podstatu věci, ale lacinou, populistickou kritikou dehonestuje práci stovek odborníků, kteří na novém zákoníku pracovali.

Dramatické týdny, které poslaly vládní VV do krajiny nevolitelnosti, pokřivily politickou realitu české veřejnosti do obráceného gardu. Zatímco loňské volby vyhrála pravice a spolu s VV získaly tyto strany téměř ústavní většinu, propad VV výrazným způsobem nahrál levici, která by podle některých průzkumů v současnosti dosáhla dokonce na třípětinovou ústavní většinu i v poslanecké sněmovně. Pouze úplní pitomci, za které stále ještě vedení VV nepovažuji, by za této situace vládu potopili a přistoupili na předčasné volby.

Vláda má podle mého názoru pouze jedinou možnost. Musí do sněmovny předložit nové zákony a prosadit je tak, aby začaly v letech 2012 a 2013 platit. A Věci veřejné, jako vládní strana, musí pochopit, že jejich jedinou nadějí na návrat k volitelnosti je právě a jenom to, pokud nebudou práci vlády torpédovat nesmyslnými a často velmi nepodstatnými podmínkami. Zůstanou-li ve své roli opozice ve vládě, nepomohou sobě ani vládě. Doufejme, že tak velkými amatéry zase VV nejsou.