Bez slavnostních petard a patetických pietních akcí se obešel letošní 1. únor. Přitom právě v ten den jsme si připomínali nedožité šedesátiny Josefa Luxe, bývalého vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL.

Když jej protivníci lidovců chtěli urazit, vymysleli pro Luxe ošklivou přezdívku „had na tři“. S odstupem ji přitom můžeme interpretovat i jako nezamýšlenou pochvalu. Had neřve, nedělá virvál, ale míří si za svým. Stejně tak pro Luxe byly podstatné zájmy jeho strany a zájmy země, aniž by musel šířit skandální výroky a dělat velká gesta.

Kdo si Josefa Luxe pamatuje, asi uzná, že žádný z jeho nástupců se mu nepodobal tolik jako Pavel Bělobrádek. Možná není náhodou, že zemědělský inženýr Lux i veterinář Bělobrádek přišli do vrcholové politiky z východních Čech, byť ten druhý vstoupil do KDU-ČSL až pět let po Luxově smrti.

Oba lze mít za symboly středové politiky. Za pracovní metodu nezvolili nerozhodnost či vrtkavost, nýbrž snahu dvakrát měřit než jednou říznout, umírněnost a slušnost. Právě tu Pavel Bělobrádek nyní zmiňuje v diskusích o budoucnosti koalice.

Zatímco předseda ANO Andrej Babiš zaměstnal právníky, aby vyprecizovali formální stránku koaliční smlouvy, Bělobrádek vyzývá kolegy, aby si „uvědomili, že jejich urážky a hulvátství těžko spraví změna smlouvy“, a aby se k sobě začali chovat slušně. Když dojde trpělivost jemu, nezvýší ani hlas a na internetu Babiše zparoduje v „Pavlově cukrárně“.

Ostřejší formu vyjadřování si spojujeme s Bělobrádkovým prvním místopředsedou Marianem Jurečkou. Což může být projev dělby práce stejně jako vnitrostranické rivality. Ostatně i mezi Luxovými spolupracovníky šlo najít větší radikály.

Kupředu bez salv

Podstatné ale je, jak ta která strana naplňuje svůj program. To se lidovcům daří, ať už se podíváme na prorodinnou politiku kabinetu, nebo na Jurečkovy výkony v resortu zemědělství a Bělobrádkovy pokroky v oblasti vědy a výzkumu.

Hodně tomu pomáhá průnik zájmů křesťanských a sociálních demokratů. Své také dělají Bělobrádkovy vztahy s Bohuslavem Sobotkou. Když Andrej Babiš spustí své invektivy vůči premiérovi, Bělobrádek se Sobotky loajálně zastane.

Rovněž časy, kdy lidovci házeli do společnosti granáty v podobě barvitých glos ke vztahům osob téhož pohlaví nebo k ochraně nenarozeného života, jsou ty tam. Mladší lidovecká generace je tak vášnivě neprožívá, byť při přípravě legislativy své hodnotové postoje neopouští.

Jedna věc je přesto jinak než za Luxových časů. Lidovce tehdy ostatní strany rády neměly, přesto jim však v souvislosti s poměrným volebním systémem do Sněmovny a skládáním koaličních vlád nadbíhala pravice i levice. Dnes má KDU-ČSL vyostřené vztahy s koaličními babišovci i s opoziční TOP 09, která se z lidovecké rodiny odtrhla. To koaliční potenciál poněkud limituje.

Tím spíš pak je důležité, že Bělobrádek navázal na Luxovu tradici otevírání partaje nestranickým opinion lídrům. Josef Lux vrátil do vrcholové politiky Petra Pitharta či Martina Bursíka, Pavel Bělobrádek zas Ivana Gabala. Ten je teď coby místopředseda sněmovního bezpečnostního výboru výrazným aktérem sporu o policejní reorganizaci.

V něm zaujali lidovci pozici pro sebe přirozenou a pro voliče možná i atraktivní. Ve vyhroceném konfliktu mezi ANO a ČSSD se drží zpět, o to víc však dají na špičky státního zastupitelství, především na Pavla Zemana. Žádat v době virtuálních přestřelek mezi důstojníky aktivitu Bezpečnostní rady státu či příslušného sněmovního výboru je přirozené.

Jinak to ale vyzní od choleriků z ANO a jinak od klidných reprezentantů tradiční strany, jejíž historie skýtá řadu návodů, jak posouvat zemi i její politickou kulturu kupředu bez okázalých salv. Pamatujme, že tichá voda břehy mele.