Zabečíš – vlk tě sežere, nezabečíš – podřízne tě bača,“ traduje se mezi Čečenci. V podobné situaci se v pátek ocitla sociální demokracie.

Ze samé bezradnosti se raději ani hlasování o nedůvěře Babišově vládě nezúčastnila, přestože by někteří její poslanci ochotně zvedli ruku proti opozičnímu návrhu.

Kdyby si sociální demokraté po čtyřměsíčním pobytu po boku trestně stíhaného premiéra vzpomněli, že jim Babišova minulost vadí, a dali hnutí ANO vale, čekala by je suchá skýva opozice, jíž straší prezident Zeman. Sotva by byli vidět víc, než jsou ve Strakovce.

A navrch by museli pozorovat, jak Andrej Babiš plní jejich program, ale bez nich. Nebo by bylo ještě hůř – a sledovali by, jak Babiš tančí podle pískání Svobody a přímé demokracie. O tomto bubákovi premiér ví a dokonale si jej ochočil. Kdykoli popadnou ČSSD zaječí úmysly, zajde na kafe s Tomiem Okamurou a bude mít koaliční partnery ukázněné.

Kdybychom pátrali po hlubších motivech chování oranžové družiny, našli bychom tři. První se skutečně týká nechuti otevřít dvířka pravicovým radikálům. Jednak jsou už delší čas jasným protipólem sociální demokracie.

To kvůlí ní prý SPD hlasovala proti vládě, ne kvůli premiérovi se škraloupem. Okamurovo tažení proti Evropské unii, neziskovým organizacím nebo médiím veřejné služby je koneckonců známé.

Kromě toho ale může mít Lidový dům obavy, že kdyby došlo k legitimizování SPD hnutím ANO, mohla by ČSSD opustit další část voličů, která by slyšela na jednoduché a libozvučné Okamurovy recepty.

Druhý důvod je programový. Sociální demokraté se chtějí mít čím před voliči vykázat. Proto přednostně stáli o resort práce a sociálních věcí, kam po krátkých peripetiích dosadili výkonnou ministryni Maláčovou.

Vyšší důchody, vyšší minimální mzda a vyšší platy státních zaměstnanců jsou slušný výsledek za poměrně krátkou dobu. Na dobré cestě je zrušení karenční doby a v koalici se dojednává přijatelná podoba zálohovaného výživného.

Potíž je v tom, že když se bavíte s lidmi, kteří nemají v popisu práce sledovat politické dění, slyšíte často příběh o štědrém caru Andrejovi. Nedávno mě stařičký pán na nádraží v Mostech u Jablunkova urputně přesvědčoval, že nebýt Babiše, měl by důchod jako nuzák. Sociální demokrat Sobotka mu prý přidal směšných 90 korun, zatímco chápavý Babiš několik stovek.

Na námitky, že počáteční drobné vycházely ze staré legislativy, kterou pak upravila právě Sobotkova administrativa, neslyšel. Proč taky. Sociální demokraté jsou komplikovaní, kdežto Babiš maká jen pro lidi.

S tím souvisí vůle ČSSD zlepšit své komunikační a marketingové výkony. Ale také poslední zásadní pohnutka k lojalatitě vůči ANO. Když Jan Hamáček kandidoval na předsedu sociální demokracie, horoval za vstup do vlády. V tom s ním souzněl i Jiří Zimola, se kterým coby prvním místopředsedou pak na více než půl roku utvořil tandem. Ten se nedávno rozpadl a všude se přetřásala rozhádanost ČSSD.

Babišova kauza toto téma překryla. Nadto se potvrdilo, že zájem na vládní účasti spojuje i jinak rozkmotřené sociálně demokratické lídry. Zato opustit kabinet by znamenalo dát za pravdu Sobotkovi, Chovancovi, Dienstbierovi, Bernardovi či Štěchovi, tedy politikům, kteří na jaře před ušpiněním sociálně demokratického štítu Babišovými kauzami intenzivně varovali.

Fakt je, že dokud sociální demokracie nenajde cestu k srdcím voličům, bude jedno, pobývá-li v opozici, nebo ve vládě s Babišem. První cesta přitom hrozí nálepkou zbytečného vehiklu, druhá pak politickým osudem vtěleným do úsloví „spolu chyceni, spolu pověšeni“.