Už je to tady. Čtyři roky sociální demokracie slýchala, že ji dříve či později čeká podobný pád jako občanské demokraty. Ti ve sněmovních volbách z 20 procent hlasů v roce 2010 spadli na 7,72 procenta v roce 2013. ČSSD měla v roce 2013 také přes 20 procent, a nyní 7,27 procenta.

Stokrát to může vnímat jako nespravedlnost. Kmotry rozměrů těch někdejších modrých nemá a na Úřadu vlády za ní policie nevyšetřovala. Nejvážnější aféry se týkaly jejího koaličního partnera, který navíc volby s přehledem vyhrál.

Kromě toho si sociální demokracie za čtyři roky vládnutí mohla odškrtnout splnění všech podstatných bodů svého programu. Zemi se ekonomicky daří a životní úroveň lidí roste.

Jenže vděk není politická kategorie. A sociální demokracie – jak jí bylo předvídáno – doplatila na dlouhodobě neřešené problémy. Především přestala být vnímána jako autentická levice, která žije svým voličům nablízku. Získala pověst strany malostranských paláců a sekretariátů napříč republikou. Drtivá většina jejích reprezentantů mluvila prkenně, často ani neuměla vysvětlovat vládní politiku.

Postrádala sice velké kmotry, ale o malé kmotříky nouzi neměla, stejně jako o pavučiny služeb, protislužeb a malých domů. Tu a tam si vyšetřovatelé posvítili na nějakého jejího hejtmana. Někde se zatýkalo, jinde aspoň proběhly aféry sdělovacími prostředky.

Dlouhodobě nemocná je ČSSD na Liberecku, Karlovarsku, druhdy silném Ústecku, ale i Ostravsku. Samostatnou kapitolou je Praha, která se svým politickým zbarvením vůbec nepodá Vídni, Berlínu, Mnichovu či Paříži.

Sociální demokraté měli za samozřejmost, že sbírají voličské hlasy, a ani se příliš nezabývali tím, od koho. Hodně jsme toho pro lidi udělali, takže mají důvod nás podporovat, mysleli si. Leč volič nehlasuje pro minulé zásluhy, nýbrž je veden očekáváním.

Pozitivní emoci ČSSD léta vykřesat nedokázala. Vykládat v kampani o mzdách a důchodech sice bylo adekvátní pro levicovou stranu, nicméně občany tato témata nezaujala. Z prvních analýz vyplývá, že i ODS posbírala víc hlasů zaměstnanců než oranžoví.

Přes léto šlo zaznamenat obrat. Lídr Lubomír Zaorálek objížděl republiku od východu na západ a od severu na jih. Chodil po akcích, převlékal se do maškarád, hovořil s lidmi. Dokonce natáčel videa a byl aktivní na sociálních sítích. Podobně jako Andrej Babiš.

Ovšem šéf ANO všechno toto dělá od svého vstupu do politiky a jde o jeho způsob politické existence. Aby byli sociální demokraté věrohodní, musejí projevovat zájem o občany i v průběhu volebního období.

S volebními výsledky zamával vzestup dvou stran - SPD a Pirátů. Obě byly aktivní na internetu, obě cílily na mladé voliče, i když okamurovci nezanedbávali ani starší elektorát. Nejen za ANO, ale na poslední chvíli i za těmito partajemi odešli četní voliči jak ČSSD, tak rovněž oslabených komunistů.

Pro sociální demokracii to znamená pochopit smysl elektronické komunikace, ale hlavně práci s konkrétními voličskými skupinami, včetně těch nejmladších. K tomu se váže i jazyk, který musí být co nejsrozumitelnější.

V ČSSD se teď volá hlavně po padání hlav. Je to přirozené. Jenže výměna pana Vomáčky za pana Vopičku nic nevyřeší, když převezme živnost, jak je a pojede dál ve vyjetých kolejích. Ani nemluvě o tom, že žádný charismatický pan Vopička není na skladě. Těžké časy sociálních demokratů proto hned tak neskončí.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus