Ve snaze lépe rozumět obsahu naší letní politické sezóny jsem se pokusil odlišit příběh kalouskovský a příběh nečasovský. I když mají oba blízký zdroj a společné průsečíky, míří každý trochu jinam. Nečasovskému příběhu se právě otevřela další kapitola. Jejím protagonistou je ministr Blažek se svou neochotou jmenovat Lenku Bradáčovou coby pražskou vrchní zástupkyni a snahou obsadit tuto funkci nestandardním způsobem.

Řekl bych: právním kutilstvím. Pan ministr tak podpořil spekulace o pravých důvodech, které vedly premiéra k odvolání Jiřího Pospíšila.

V interview pro časopis Týden pronesl ministr Blažek tuto větu: "…já slova premiéra z ODS nikdy, a to ani vnitřně, nezpochybňuji." – Projev takové loajality by slušel kuriálnímu kardinálovi ve vztahu k papeži. U ministra překvapuje. Nicméně naznačuje, že ministrův postup ve věci vrchního státního zastupitelství se děje ve srozumění s premiérem a jeho záměrem. Premiér původně takový záměr popřel. Proto tím opět ztrácí na věrohodnosti, ať už si to uvědomuje nebo ne. Zřejmě ho k tomu vedou závažné důvody. A my můžeme jen spekulovat, které to jsou.

Řekl jsem "jen spekulovat". Slovo "spekulovat" se u nás – zejména v ústech politiků – netěší vážnosti, naopak. Pokud by šlo o "bankovní spekulace", byla by ta nevážnost na místě. Původně však "spekulovat" znamená přemýšlet, hloubat, vytvářet hypotézy. V tomto případě hypotézy o pohnutkách a záměrech konkrétních politiků. Existují hypotézy v rozporu s dostupnými fakty. Těmi se nezdržujme. Jsou jako smetí. Existují však i hypotézy bez opory v dostupných faktech, protože žádná fakta momentálně dostupná nejsou. Spekulování je v takovém případě počínáním z nouze. Neměli bychom si je raději odpustit? – Mohli bychom, ale nemusíme.

Premiér Nečas v posledních týdnech překvapil některými výroky a činy natolik, že se právem ptáme, co ho k tomu vede. A protože se bohužel nemůžeme spolehnout na to, co o tom říká sám, nezbývá než spekulovat, čili vytvářet hypotézy. Berme je jen jako zkusmé domněnky. Buď je vyvrátíme – a pak je odložíme a zapomeneme. Anebo (což není vyloučeno) si je časem ověříme. Tím, co nás k spekulacím vede, dokonce nutí, je potřeba rozumět.

Co tedy MOŽNÁ vede premiéra k jeho překvapivým výrokům a činům? Nespíš to bude nějaká starost, s níž se nám, tj. veřejnosti, plně nesvěřil. Nemějme mu to za zlé, protože politik v takovém postavení není plně svobodný. – Pátrám-li po důvodech té starosti, chytám se jako stébla jiných premiérových výroků. Utkvěly mi dva.

V jednom rozhovoru prohlásil, že to, co naše společnost potřebuje nejméně, je její – destabilizace. Protože naše politická scéna je tentokrát mimořádně rozkolísaná, věřím premiérovi, že mu jde o stabilitu.

Druhý výrok je z jiného soudku. V rozhovoru pro deník Právo premiér vysvětloval důvody Pospíšilova odvolání a jakoby mimochodem poznamenal, že Jiří Pospíšil se obrátil proti vlastní straně podobně jako kdysi Josef Zieleniec a Jan Ruml. To přirovnání mě překvapilo. Pánové Zieleniec a Ruml se před 15 lety obrátili proti ODS zcela viditelně. Nic takového ale pan Pospíšil. Ten dokonce hodlá vytáhnout v čele krajské kandidátky do boje právě pod praporem ODS. – Oba výroky se mi bezděčně spojily v hypotézu. Stabilitu naší společnosti podmiňuje premiér Nečas stabilitou jeho ODS – a ta mu dělá starost.

Co asi tak může otřásat stabilitou premiérovy strany? Opět jen spekuluji, ale takových věcí je víc. Dění na pražském magistrátě a vůbec – situace v Praze. Nebo vyšetřování nákupu letadel CASA, pražského Dopravního podniku, odsouzení zdatného chomutovského činitele aj. Zájem detektivů zasahuje klientelistické vazby, což stranu znervózňuje. Kdyby to mělo pokračovat, např. na krajské úrovni, mohlo by to poškodit její věrohodnost, což by mohlo skončit volebním propadem. – Premiéra může strašit slovenský příklad. Slovenská pravice prosadila řadu reforem, ale díky masivní korupci, což ji připravilo o důvěru voličstva. Slovenská pravice je dnes rozbitá. Mohlo by něco podobného potkat i tu českou? Vyloučit to nelze. A to i včetně "topky", neboť TOP 09 rovná se Kalousek, a ten své straně připravuje horké chvíle, i když trochu jinak.

Tuším, že premiér má hodně těžkou hlavu. Je možné, že se proto snaží, aby se státní zastupitelství stalo aspoň trochu státním zametačstvím? Někdo by se ho měl na to zeptat.