Začíná předsednictví České republiky v Radě Evropské unie! Trubte fanfáry, rozviňte červené koberce, slavnostně prostřete, jídla noste všeho druhu a vína nalijte k prasknutí! Na chudé outsidery z bolševismem zdevastovaného východu zapomeňte! Stanuli jsme v čele Evropy! O zdárném završení naší cesty na Západ nepolemizujte!

I za pomoci těchto ryčných hesel by šlo zvýraznit jedinečnost šance, která se Česku v první půlce roku naskytla. Věčnými komplexy stižení plebejové vystoupali na vrchol, aby si zahráli nefalšovanou velmocenskou partii. Konec doby, kdy české země sloužily jen coby strategický prostor pro naplnění cizích zájmů. Jaká to báječná kompenzace za tragédie Mnichovské dohody, rudého „Vítězného“ února a srpnové invaze 68. Jako by se také na ateistický národ vztahovala biblická slova o tom, že „jsou poslední, kteří budou prvními“.

Po evropském předsednictví bude český stát jiný než před ním. Jeho prestiž může strmě vzrůst, a stejně může dospět k nevyléčitelné újmě. Vyzkouší si roli svrchovaného tvůrce mezinárodního dění, což se nestalo již pěknou řádku generací. Získá možnost dokázat, na co má.

Spolu s tím se odkryjí naše slabé stránky, které jsme s to utajit v zákrytu, nikoli však nacházíme-li se v tak výjimečně exponovaném postavení.

Tuzemská politická squadra si toho podle všech projevených známek není vědoma, a pokud ano, dopouští se zjevné velezrady. Určující strany se svými vrcholnými činiteli příštích šest měsíců berou jako lacinou příležitost, díky níž konečně provedou kýžené mocenské tahy, které dříve z různých důvodů byly nuceny oddálit.

ODS, KDU-ČSL a zelení s ohledem na předsednictví prodlouží agonii, v níž se vláda kvůli rozrůstajícímu společenství rebelujících poslanců vyskytla. ČSSD vzhledem k zahraniční vytíženosti ministrů a hlavně premiéra neopomene uvrhnout politické prostředí doma do ještě hlubšího chaosu a občana přitom ujistit, že vyjádří-li jí v dalších volbách podporu, svou politikou „dejme všechno všem a na svět se neohlížejme“ nastolí stabilitu a pořádek.

Jenže toto pololetí vyzývá zmíněné strany k diametrálně odlišnému chování. Vláda by správně měla předvést, že není odsouzena k bezútěšné mizérii, ale že zemi, jíž vládne, je schopna reprezentovat na té nejvyšší (evropské a globální) úrovni. ČSSD by státotvorně mohla do léta zjemnit svoji permanentní kampaň a vládě vyjít vstříc, minimálně v uskutečňování závazků stěžejních pro odpovědné vztahy ČR s jejími důležitými partnery a spojenci, z nichž většina patří ke členům EU.

1. lednem 2009 startovala velká zkouška, která odhalí skutečné charaktery v našem nejen politickém terénu. Nastanou okamžiky příjemných překvapení i nechutných konsternací. Uvidíme…

Autor je zástupce ředitele Institutu K.H.Borovského