Preference hnutí ANO se sice dlouhodobě udržují na vysoké úrovni, okolo hranice třiceti procent, leč poslední dobou začínají pozvolna klesat.

Druhá strana v pořadí, ČSSD, se pohybuje okolo dvaceti procent, nicméně dle nedávného šetření agentury TNS Aisa pro Českou televizi má ve srovnání s ANO větší volební potenciál. Ten zahrnuje nejen ty, kteří označí určitou stranu jako svou první či jedinou volbu, ale též ty, pro něž je daná strana jednou z reálných či zvažovaných alternativ.

Podle TNS Aisa mezi volebním potenciálem a volebními preferencemi hnutí ANO v tuto chvíli existuje pouze malý rozdíl. Jinak řečeno, Andrej Babiš už nemá kde brát, jeho politický podnik narazil na vlastní těžební limity.

Příčin je celá řada. Představa registračních pokladen odrazuje živnostníky, dotace pro řepkový byznys vadí voličům napříč profesemi, snad vyjma zemědělců. Politici dosazení hnutím ANO do funkcí jsou buď nevýrazní, nebo se již stačili veřejnosti předvést v negativním světle.

A hlavně: není líp. Hůř sice taktéž ne, ale Andrej Babiš vyvolal svým volebním heslem naděje, které jsou z významné části nesplnitelné, podobně jako jsou řecké dluhy nesplatitelné.

A když už jsme u těch dluhů: Andreji Babišovi coby ministru financí se zatím příliš nedaří vybírat na daních do státní kasy o tolik více, kolik sliboval. Politickou propagandou vyrobená virtuální postava úspěšného podnikatele, který přivede stát k prosperitě, jen co vezme vládu do rukou, čím dál tím víc naráží na realitu.

Andrej Babiš zkrátka zjišťuje, že problémy spojené s vládnutím jsou daleko závažnější, než si asi myslel, a že tudíž nelze vše špatné svádět na líné, hloupé a neschopné politiky.

Zvláště když sám nyní začal do této odpudivé kategorie trochu zapadat. Dokud se proti politické třídě vymezoval ze závětří opozice, mohl počítat s přízní veřejnosti.

Dostal tak šanci ukázat se, předvést, že bude lepší. Jak ale plyne čas, barevný volební billboard začíná blednout, ba se odlepovat a trhat. Nic jiného se však ani nedalo čekat.

Otázkou ale je, jak Andrej Babiš nyní zareaguje. Pokud se totiž s nějakými zhruba třiceti procenty ocitl skutečně na limitu, musí v podstatě odpískat představu jednobarevného vládnutí po příštích volbách, jež by mu prý, dle jeho vlastních slov, umožnilo opravdu řídit stát jako firmu, a naplnit tak volební sliby.

Babišovo „bude líp“ navíc hodně závisí na faktorech, které ministr financí nemá pod kontrolou. Na dopadech řecké krize, na vývoji situace na Ukrajině, na migrační vlně. Spíše než další expanzi musí proto Andrej Babiš plánovat zabezpečení již získaného. Aby se udržel, nezbývá mu paradoxně nic jiného, než se stát politikem jako každý jiný.

Pečovat o již dobytou voličskou základnu, mimo jiné i různými dárky ze státního rozpočtu, budovat zázemí v komunální politice, vyjednávat, navazovat aliance. Avšak slib, že bude jiný než politici, jenž ho dovedl k moci, se mu teď stává koulí na noze.