Prvním krokem k jejímu ztrapnění bylo zvolení vzdoropředsedkyně Nejvyššího soudu ČT Ivy Brožové jednou ze dvou kandidátek Senátu na tuto významnou funkci, kterému nedokázaly zabránit ani námitky předsedkyně ústavněprávního výboru senátorky Jiřiny Rippelové. Význam této trapnosti pochopí každý, kdo si pozorně přečte článek generálního sekretáře Ústavního soudu ČR Tomáše Langáška Ombudsmanské déja-vu na serveru Jiné právo. Soudce nemůže totiž být současně veřejným ochráncem práv. Protože resignační lhůta je tři měsíce, Iva Brožová by v případě zvolení nemohla vyhovět zákonné podmínce složení slibu do 10 dnů po zvolení a následující den by opět funkci ztratila. Účast nevolitelné kandidátky znamená zkreslení výsledku voleb, protože jí udělené hlasy propadnou. Mimo to o ně přišli volitelní kandidáti, kteří se s ní utkali. Tato nepříjemnost se přenese i do volby veřejného ochránce práv ve sněmovně, pokud by v ní skutečně byla připuštěna účast takto zvolené kandidátky. Nebude-li připuštěna, bude Senát připraven o právo postavit dva kandidáty. Zpochybnění zákonnosti průběhu volby navozuje nebezpečí soudních žalob.

Druhým krokem je vytvoření účelové koalice sociální demokracie s dvěma stranami vládní koalice, která se shodla na podpoře zvolení senátní kandidátky Anny Šabatové. Volná soutěž kandidátů tak byla zrušena ve prospěch zákulisních partajních čachrů o moc. Volba bude za těchto okolností zcela formální záležitostí: tři zbývající kandidáti ani nemusí do Poslanecké sněmovny chodit, neb byli degradováni do úlohy „křoví“.

Pikantnost této taškařici dodává skutečnost, že jedním z vyzyvatelů Anny Šabatové byl podle jejího tvrzení také významný představitel ODS Saša Vondra. Doufejme, že není více poslanců ODS, kteří by byli ochotni domlouvat se s opozicí proti zájmům své strany, jejíž významnou členkou je paní Eva Dundáčková, prezidentova kandidátka na funkci veřejného ochránce práv.

Třetím krokem k ztrapnění je sama široká shoda na volbě Anny Šabatové, bývalé zástupkyně prvního veřejného ochránce práv, zesnulého Otakara Motejla. Je zřejmé, že je výrazem zájmu establishmentu o udržení činnosti veřejného ochránce práv v bezpečných kolejích instituce, kterou sice musíme mít kvůli „dobré pověsti“ v civilizovaném světě, která ale příliš do ničeho nemluví, nikoho neznepokojuje a má jen velmi nepatrnou pravomoc skutečně zasahovat proti narušování práv a svobod občanů. Anna Šabatová v tomto směru jistě vyhovuje a navíc má skvělou pověst jako bývalá disidentka, vězněná za totality kvůli protirežimní činnosti. Díky koaliční shodě není nebezpečí, že by ji poslanci před zvolením příliš „grilovali“ kvůli přijetí půlmilionového odstupného, na které neměla nárok a vrátila je až po určitých tahanicích, ani kvůli její podivné účasti na „kuřimské kauze“ – případu týrání dvou chlapců matkou, tetou a dalšími osobami. Kolem případu zůstává stále mnoho nejasností, takže účast na něm vrhá na každého určitý stín podezření. Není totiž známo, co je v pozadí za pravomocně ukončeným trestním řízením: zda nějaká sekta nebo zločinné spolčení. Anna Šabatová se do věci namočila tím, že se pokusila pomoci rodině Škrlových získat falešnou identitu pro nynější odsouzenou Barboru Škrlovou, tehdy z neznámých důvodů vydávanou za třináctiletou Aničku. Zasáhla tehdy neomaleně do nezávislosti soudu intervencí ve prospěch urychlení řízení u jeho předsedkyně Marcely Komárkové, která jí vyhověla: odebrala věc zákonnému soudci a přidělila ji jinému. Vyneslo jí to kárné řízení. Mučení chlapců ještě v průběhu soudního procesu vysvětlovala Anna Šabatová jako výraz stresu, který jejich rodině navodila nejistota, zda se podaří získat pro Aničku legitimitu. Bylo to její hrubé profesní selhání.

Výše uvedené okolnosti, provázející první fázi volby veřejného ochránce práv, vystavily všech osm počátečních soutěžících testu citlivosti na dodržování základních práv a svobod, tedy testu způsobilosti být ombudsmanem. Je jistě právem občanů, aby jejich představitelé byli do svých funkcí ustavováni právně nezpochybnitelným způsobem. A je právem uchazečů o veřejné funkce, aby měřili síly se soupeři ve férové soutěži. Z tohoto hlediska projevilo osm původních uchazečů rozdílný vztah k základním právům.

Iva Brožová se projevila jako samostatná kategorie „veřejný ochránce vlastních práv“, když vstupem do soutěže s vědomím překážek pro zvolení dala najevo víru, že si nějak – patrně s pomocí různých přátel-kejklířů s ústavním právem - nakonec vymůže nadřazení svého domnělého osobního práva nad skutečně platné právo obecné.

Dalších šest účastníků se k zjevnému porušení práva jejím zvolením na půdě Senátu postavilo tak, jak se sluší na oVčany: podle zásady „co tě nepálí, nehas“. Nechtíce na sebe prozradili, s jakým zájmem a osobním nasazením by čelili případům poškozování základních práv a svobod občanů, až by byli zvoleni. Favorizovaná Anna Šabatová nedala najevo znepokojení, neboť počínání kandidátky, která jí nemůže konkurovat, jí nevadilo. Nejhůře se projevila odstupující ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, která si přímo řekla o titul ministryně nespravedlnosti: vyjádřila Ivě Brožové podporu pro volbu v Poslanecké sněmovně a navíc slíbila, že ji dočasně zprostí výkonu funkce soudce, pokud o to požádá. Daniela Kovářová je mimořádná žena, vysoce inteligentní a citlivá. Její netečnost v tomto případě ukazuje, že ani tyto skvělé vlastnosti nezajišťují vnímavost vůči porušování práva, kterou by měl být správný ombudsman vybaven. Mezi uchazeči se tak vyskytl jediný oBčan: prezidentův kandidát John Bok, disident a občanský aktivista. S vědomím, že byl spolu s ostatními sedmi vyřazen ze soutěže a ani zákona nedbající Ivě Brožové zvolení nehrozí, takže veškerá jeho případná námaha přijde vniveč, podnikl řadu kroků k zastavení zneuctěného procesu volby veřejného ochránce práv. Zachoval se tak, jak se ve střetu s bezprávím zcela přirozeně chová odjakživa: v konfliktech s komunistickou tajnou policií, při ochraně bezdomovců a Romů bezdůvodně obtěžovaných městskými strážníky, při záchraně městské zeleně určené k bezdůvodnému vykácení, při setkání s justičním bezprávím. Jediný ze všech osmi uchazečů ani nesáhl po zvolení neférovým způsobem, ani nezůstal netečný k porušení práva. Právě proto nebude Poslaneckou sněmovnou zvolen: funkci veřejného ochránce práv by vykonával s plným nasazením a působil by příliš mnoho potíží všem úřadům, jimž občasné porušování práv a svobod občanů umožňuje pohodlné úřadování.