Toskánsko je takový ráj na zemi. Kouzelná krajina, skvělé víno a dokonalé jídlo. Těžko se divit, že láká i české politiky a lobbisty, kteří se tam nyní vyskytují v pozoruhodné koncentraci. A přestože je krajně nepravděpodobné, že by tam někdo jezdil dobrovolně pracovat a vydělávat peníze, v českých médiích to podobné úvahy vzbudilo.

Jestliže se Milan Urban, opoziční poslanec, autor návrhu zákona, který pomůže společnosti ČEZ, objeví na jachtě s lidmi opravdu blízkými polostátnímu energetickému gigantu, musí to sepnout i méně bystrému.

A jestli se vedle rekreuje expremiér s rodinou a rodinný přítel Marek Dalík, tak to také nemůže nevyvolat spekulace, že se děje něco nekalého, co nemělo být viděno.

Je to ale opravdu tak? Vždyť podobné nekalosti není nutné dohadovat v luxusním letovisku, na to stačí půlden na golfu v beskydské Čeladné. Navíc kontakt politiků s lidmi z ČEZ je logický a nutný.

Tahle firma krmí státní rozpočet svými daněmi a dividendou zdaleka nejvíce ze všech firem v Česku a její majoritní balík akcií je v držení státu. Proto je asi dobře, když se politici starají, aby tenhle "oslíček otřes se" dostal do držky a pak sypal do dížky. A je to tak i v případě oněch povolenek za 68 miliard korun, které má tato energetická firma získat.

Samozřejmě se to moc nelíbí jiným oslíčkům, kteří sypou do jiných dížek. V tomto případě zejména dovozcům zemního plynu, kteří nicméně mají také své politické zastánce, kteří se ozvou, jako Martin Bursík, a hájí jejich zájmy, které jsou ovšem zájmům českého daňového poplatníka poněkud vzdálenější.

V této souvislosti je trochu škoda, že se kolegové novináři příliš nezabývají oním projektem emisních povolenek. Možná zajímavější, než kdo na tom vydělá, je skutečnost, že jde o nástroj, na kterém se dá vydělávat. Stejně jako na dalších zelených projektech.

V poslední době to vypadá, že zelení se tak nejmenují od zdravé barvy trávy a listí, ale od barvy dolarových bankovek, které se zelenými projekty tahají z kapes daňových poplatníků a přerozdělují, jak vidno, třeba na jachtách v Toskánsku.

To vše nic nemění na skutečnosti, že politici, ať už jde o Urbana nebo Topolánka, by neměli trávit dovolenou ve společnosti lobbistů či podnikatelů. Ani když jsou to osobní přátelé.

Pro ně budou mít dost času, až budou na politické penzi. A je úplně jedno, že podobné způsoby v evropských poměrech jsou celkem běžná praxe. Pokud by po příštích volbách jejich vítěz, ať už to bude Mirek Topolánek, nebo Jiří Paroubek, napadlo slavit po vzoru francouzského prezidenta Nikolase Sarkozyho na jachtě svého kamaráda miliardáře, tak by jim to sotva prošlo tak jako Sarkozymu.

Takovému Petru Kellnerovi by nakonec asi podobné pozvání k prázdninovým radovánkám v Karibiku vůbec nepřišlo jako dobrý nápad. A co s ČEZ?

Úplně nejlepší by asi bylo, kdyby jeho šéfa Martina Romana přestalo tohle šéfování bavit a přesedlal na politiku. Vzhledem k jeho schopnostem bychom asi brzy měli premiéra, který jezdí do Toskánska na vlastní chalupu, kde pije vlastní Brunello di Montalcino a sluní se na vlastní jachtě.

Nutno přiznat, že pro českou politickou kulturu by to byl osvěžující moment.

MfD, 29.7.2009