Odejde Miroslav Kalousek do pouště jako biblický kozel?

Staří Izraelité každý rok naložili své hříchy na vylosovaného kozla a vyhnali ho s nimi do pouště, aby odlehčili svému svědomí.

Právě takovým kozlem české politiky byl – a patrně ještě nějaký čas bude – Miroslav Kalousek. Jak Andrej Babiš, tak další vládní, ale i opoziční politici na něho naházeli všechny staré prohřešky. Na nejviditelnějšího poslance z opozice licoměrně přehazovali odpovědnost za vše špatné i za to, co se mohlo podařit, ale nepodařilo – jednoduše proto, že existuje Kalousek.

Minulý týden Kalousek složil poslanecký mandát a ze Sněmovny se odporoučel s ujištěním, že do ní už kandidovat nebude. Dá se ale předpokládat, že v jednacím sále se jeho jméno bude vznášet dál jako synonymum starých hříchů.

Mirek škrtač

Kalousek po sobě v politice zanechal výraznou stopu. Byl ministrem financí, náměstkem tří po sobě jdoucích ministrů na obraně, poslancem (déle než 22 let), předsedou rozpočtového výboru Sněmovny i předsedou KDU-ČSL, zakladatelem nové strany TOP 09 a krátce jejím šéfem. Jak topkaře, tak lidovce přitom dostal do Sněmovny.

Ve vládních funkcích se zaskvěl mimo jiné tím, že odpouštěl pokuty vyvoleným a ponechával jim zneužité dotace. Zrušil také několik výběrových řízení, ve kterých nevyhráli jeho favorité. Pro voliče Babišovy strany se stal symbolem zla, korupce, krize a škrtů, které nynější vládní strany označují přívlastkem tupé.

Škrtal na místech, kde to bylo na pováženou – například ve školství a vědě. Ve vládě prosadil krizové daně. Jeho politika brzdila hospodářský růst. Česko si tak přivodilo druhou recesi v době, kdy zbytek Evropy už dávno rostl, a z propadu se dostávalo pomaleji než sousední země.

Škrty ale měly také kladnou stránku. Stabilizovaly státní finance a snížily strukturální dluh. Koalicím anoistů se sociálními demokraty tak spadla do klína stabilizovaná ekonomika, která měla našlápnuto k růstu. Co víc si Babiš mohl přát?

Vyčníval nad průměrem

Kalousek bezpochyby nebyl a není etalonem občanských či politických ctností. Žádný Limonádový Joe.

Má za sebou rozporuplné politické dědictví, občas mluví vulgárně, a ne všechny jeho výroky by obstály v testu pravdomluvnosti. Také si rád přihne. Na rozdíl od jiných zákonodárců to však nezatloukal, nevymlouval se na virózu, neblábolil, že to „někdo sestříhal“, „zmanipuloval“, ba ani netvrdil, že to je nějaká „účelovka“.

Nemuseli jste ho mít rádi, nemusel vám být sympatický. A nemuseli jste s ním souhlasit, ba ani mu věřit, že to myslí upřímně, když se halí do tibetské vlajky, anebo když varuje před vládou ANO a ČSSD tolerovanou komunisty. (Jako šéf lidovců v roce 2006 dával s Jiřím Paroubkem dohromady vládu sociálních demokratů s podporou KDU-ČSL a komunistů.)

Kalouskovi se ale nedal upřít politický um. Svým postřehem, řečnickými schopnostmi a také intelektem čněl nad průměrem Sněmovny. Jeho inteligentní humor dokazoval, že se na rozdíl od mnohých poslanců orientuje v tématech diskuzí. Přiznává to dokonce Nadační fond proti korupci ve svém spisku Miroslav Kalousek a dvacet let jeho úřednických a politických her.

Píše se v něm, že Kalousek není žádný suchoprd a že si dokáže vystřelit i sám ze sebe. Dokládá to jeho vystoupení, ve kterém poslanci a hokejovému reprezentantu Jiřímu Šlégrovi připomínal od řečnického pultu triumfální návrat olympijského týmu z Nagana.

„Stál jsem na Staroměstském náměstí. Dav křičel: ‚Češi! Češi!‘ Já tam byl taky. Taky jsem křičel. Já mám ale taky krásné vzpomínky. Ne tedy ze sportu, ale z politiky, kdy jsem stál v Letenské ulici a nekončící dav křičel: ‚Pověsit! Pověsit!‘ Věřím, že vy jste tenkrát nekřičeli (k pobaveným poslancům), ale podezírám vás, že některým z vás se to líbilo.“

Bude chybět

Tahle ironie byla pro Kalouskovo opoziční angažmá typická. Za každou ránu, kterou ve Sněmovně rozdal, utržil tři, čtyři – od zástupců vládních, ale i opozičních stran. Přesto byl u mikrofonu každou chvíli a Babišovi a spol. zatápěl jako nikdo jiný.

Kozel Kalousek bude ve sněmovně chybět. Je však politické zvíře, takže o něm nepochybně ještě uslyšíme.

Věří snad někdo tomu, že se s nákladem hříchů odebere do pouště?