Pamětníci si možná vzpomenou na výrok soudruha Brežněva, který nám v roce 1968 naordinoval „omezenou suverenitu“, což je oxymorón par excellence. Zdá se, že čínské soudruhy některé termíny skutečně zaujaly.

Naše vztahy s Čínou byly až donedávna harmonické. Staral se o ně především pan Miloš Zeman, který se jednak jezdil učit do této země kroky, jak stabilizovat demokracii, jednak nám dojednával dodnes nerealizované stamiliardové investice. Pamatujeme si i krtečka, stejně jako povedenou trojku z Hradu, kterak se vydala na marnou dlouhou cestu za ztraceným poradcem našeho presidenta.

Rovněž pokleknutí premiéra v noci na letišti, kde přistálo letadlo s nekvalitním materiálem, jejž jsme velmi dobře zaplatili, abychom nyní po čase tak nějak zašeptali, že ty roušky přeci jen nebyly to deklarované úžasné zboží, ale tak trochu šmejd. Česká republika se díky uvedeným krokům stala v očích velkého císaře malinkatou gubernií kdesi v Evropě, kde všichni zdvořile čekají, co pan Si řekne, a kde vytažení nežádoucí vlajky „spraví“ pár silných chlapíků asijského vzhledu.

Mohla to být selanka nebýt toho, že u nás ještě není možné, aby ten s „chybnými názory“ byl evaporován, vytracen, zmizen. U nás nemáme – zatím – převýchovné tábory, kam umisťujeme kupříkladu nevhodné menšiny, kde ženám ostříháme vlasy a muže donutíme, aby se zřekli svých kořenů a přijali čínskou mentalitu a kulturu. I těm, kteří jsou v opozici, ponecháme jejich játra a ledviny.

A tak to dojde tak daleko, že si druhý nejvyšší představitel státu dovolí přes protesty navštívit zemi, kterou si on sám zvolil a s níž máme – na rozdíl od říše pana Si – velmi dobré obchodní vztahy. Za tuto svou nebetyčnou drzost je mu vzkázáno ústy ministra zahraničí Číny, že za to zaplatí. Neumím rozklíčovat diplomatickou řeč, ale i v běžném hovoru je toto nepokrytá výhrůžka, která se hned tak neslyší. Bude pan Vystrčil také evaporován? Bude mít nějakou nehodu beze svědků? Nebo sní něco špatného v restauraci? Bylo by nanejvýš dobré, aby naše diplomacie požadovala přesné vysvětlení výroku satrapy pana Si, abychom si tak nějak ujasnili, jaké je to s tou demokracií v Číně. Možná by o tom mohl promluvit i náš pan president, který je přece již v této věci léta proškolen.

Možná se nám dostane vysvětlení, že naše suverenita není tak úplně suverénní, ale že má své jisté mantinely, jistá omezení, tak jako tomu bylo neblahé paměti roku 1968. Tehdy to skončilo tanky na Václaváku. Co nás čeká nyní?