Pšenka poslance Moravy jest umleta a zbývá smést plevy. Jenže opatrně, ten odpad může mít větší cenu než zrno samotné. A taky že má. V rozhovorech s falešnými detektivy na skrytou kameru došlo i na cenu nabízených informací. A z poslance vypadlo, že už to není jako kdysi, a to kvůli zdatné konkurenci, protože podobnou informační špínu nabízejí na trhu i české tajné služby. Čímž kazí práskačům odjinud ceny. Jinými slovy: my politici – v tomto případě ODS – informace kupujeme, ale nepředáme se, protože díky zpravodajcům si je v sekretariátu přehazujeme vidlemi.

Vím, že tohle ještě není důkaz. Jenže ta slova nepronesla stará Vajtyngrová na pavlači, ale člen dolní komory Parlamentu ČR. Už z principu je tedy musíme brát vážně, už proto by mělo mrazit v zádech nejen nás, voliče, ale hlavně ústavní činitele, jimž ještě zůstala kapka soudnosti a dobrých mravů. Ze zákona je totiž každá tajná služba organizace státu s úkolem chránit jeho bezpečnost. Moc tajných služeb je nezměrná hlavně proto, že jejich kontrola politiky či veřejností může být jen omezená a nepřímá, aby vůbec mohly tajně fungovat.

V zákoně není jediná věta, jež by zpravodajcům a kontrazpravodajcům, uniformovaným i v civilu, dovolovala coby přidruženou výrobu handlování s informacemi (získanými za státní peníze) ve prospěch politických sil, pochopitelně za úplatu či jiné výhody. Přesto nám život přináší indicie, že se tak děje. Chtělo by to pořádný důkaz, že ano. Jenže jak má poctivý amatér získat důkaz proti tajným profesionálům, co v utajování umějí chodit?

Tajné služby by měly být od politických stran přísně odděleny a s politikou spojeny jen podřízeností ze zákona vládě a přes parlamentní komise, které mají právo je kontrolovat. Politici tajné služby přímo nevlastní, ale máme právo mít podezření, že s nimi handlují. Čas od času se totiž něco provalí. Omleté kauzy plukovníka Kubice snad zbytečno vzpomínat. Čerstvější je špiónsky monitorovaná schůzka Šlouf–Weigl. Na ní mohlo jít o kupčení s hlasy pro Václava Klause, ale je děsivé, že to bez příkazu „ošetřovaly“ tajné služby přes pracovníky bývalé i současné, neznámo pro koho, a nahrávku poskytly médiím.

Premiér Topolánek a ministr Langer by měli mít zájem Moravův příběh dovyprávět. Mají na to páky, jinak se tajným handlířům v naší zemi i nadále povede dobře.

Právo, 10.9.2008