Byla jednou jedna strana a jmenovala se Československá strana socialistická (ČSS). Za sametové revoluce byla slavná, stejně jako její melantrišský balkon nebo její noviny Svobodné slovo. Pak se ovšem socialisté tak nějak po česku rozhádali a strana zaslouženě zmizela v propadlišti dějin. Nezmizeli ovšem někteří lidé. A nezmizely ani některé metody.

Prohlášení k obvinění z odposlechů: Jako zástupci Čs. národně socialistické mládeže jsme se pohybovali v blízkosti místností městského sekretariátu a náhodně vyslechli část jednání směřujícího k rozbití strany, založení strany nové a odtržení vydavatelství Melantrich od ČSS ... V této chvíli nešlo již jen o politickou záležitost, ale o vážné ohrožení majetku strany a její samé existence. Došli jsme k přesvědčení, že na stranické půdě se vedou jednání, která směřují ke zničení strany. Proto jsme se rozhodli, abychom mohli tyto neuvěřitelné skutečnosti prokázat, umístit u dveří diktafon a pořídit záznam, potvrzující naše osobní svědectví ...

V. Holanec, A. Vébr, členové předsednictva ÚV ČSS

Tolik citace z faksimile jednoho článku ve Svobodném slově z počátku devadesátých let. V jiném článku zase můžeme číst reakce dalších funkcionářů a i zde se objevují samí staří známí: předseda ČSS Jiří Vyvadil, jenž později proslul jako svérázný náměstek ministra spravedlnosti, který na pokyn premiéra Paroubka vyjednával s „nepřítelem státu“ Tomášem Pitrem, nebo třeba Stanislav Křeček, toho času poslanec za ČSSD. Za připomenutí rovněž stojí, že ze strany „brkounů“ (ČSS měla ve znaku pero) vzešel rovněž současný předseda ČSSD Jiří Paroubek.

A proč to všechno připomínám zrovna v době, kdy zuří jiná aféra s tajnými nahrávkami? Jen aby se vědělo. Koneckonců vždyť je to docela zajímavé, že jména jsou stejná, jen všichni vyměnili stranický dres. Socialista nebo sociální demokrat, pořád platí: co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš!

Ovšem být kovaným sociálním demokratem, možná by mi v hlavě vrtalo semínko pochybností, zda brkounská garnitura na čele s Jiřím Paroubkem nakonec nepřivede ČSSD tam, co zanechala ČSS. Ono totiž platí také jiné pořekadlo: starého psa novým kouskům nenaučíš.

20. 10. 2006, www.petrstepanek.cz