To tu ještě nebylo. Příslovečná „blbá nálada“ Čechů je pryč. Dobrá polovina národa hodnotí hospodářskou situaci České republiky příznivě. Konkrétně se jedná o 49 procent Čechů. Ještě o něco více z nich, 53 procent, pak podle Centra pro výzkum veřejného mínění za příznivou považuje ekonomickou situaci své vlastní domácnosti. To jsou nejvyšší čísla od konce 90. let, kdy se s podobným zjišťováním začalo.

Podobně promlouvají čísla Českého statistického úřadu, který každý měsíc zjišťuje takzvanou spotřebitelskou náladu. I výsledek jeho šetření lze shrnout tak, že Češi ještě nikdy v posledních dvaceti letech nepovažovali svoji ekonomickou situaci za tak pozitivní jako právě nyní.

V živé paměti přitom máme horší časy. Třeba v první polovině roku 2013 bylo místo nynějších padesáti procent s ekonomickou situací spokojeno jen pět procent Čechů. Od té doby se však už jejich pohled na ekonomiku nepřetržitě zlepšuje.

V první polovině roku 2013 tuzemskou ekonomiku svírala recese. V březnu toho roku se na Hradě ocitl Miloš Zeman. V červnu 2013 pak s pádem Nečasovy vlády de facto započal vzestup Andreje Babiše do vrcholné politiky.

Zeman a Babiš si z ekonomického hlediska pro svůj nástup do nejvyšších pater české politiky nemohli přát lepší dobu. V letech 2013, respektive 2014 přebírali ekonomiku, která byla na dně. Ze dna vede jediná cesta. A tahle cesta národohospodářské prosperity trvá dodnes.

Zemanovi a Babišovi prostě přálo štěstí a všechno ostatní je druhořadé. Zeman by mohl být vůči migrantům tak rétoricky rázný a nesmlouvavý, jak by jen chtěl, ale pokud by Čechům nerostly mzdy, na Hradě by dnes už nebyl.

Andrej Babiš by mohl mít bezchybně vypulírovaný a zacílený marketing, ale pokud by nebyla tak nízká nezaměstnanost jako dnes, svých třicet procent by ve volbách nezískal.

Živá voda hospodářské expanze, která nad Českem začala pršet v letech 2013 a 2014, přinesla léta prosperity. Symbolicky také v očích mnoha Čechů smyla dobu strachu z vyhazovu, dobu Kalouskových škrtů, dobu krize a hubených roků.

Nejlepší věci v životě jsou zadarmo, říká se. A pro Zemana s Babišem tahle živá voda, která dodnes skrápí naši zemi, opravdu zadarmo byla. Nehnuli ani prstem, a byla tady. Nevynaložili ani halíř, a měli ji. Vesměs se o ní postaraly podmínky, které neměli a nemohli mít ve své moci.

Prim hrálo oživení globální ekonomiky, doprovázené v Evropě opadnutím kritické fáze dluhové krize. Postupně se přidaly další nástroje a struny, aby tak rozehrály věru neopakovatelný koncert, jenž nyní tolik těší polovinu země. Přidal se třeba intervenční režim České národní banky, který od roku 2013 přihrál stamiliardy českým exportérům. Svůj part zahrál i dramatický pokles cen ropy na světových trzích v roce 2014 nebo překotné dočerpávání peněz z evropských fondů o rok později.

Globální a evropská ekonomika a její cyklus. Světové ceny ropy. Politika České národní banky. Evropské peníze. Co z toho ovlivnili pánové Zeman a Babiš? Nic. Nebo prakticky nic. Přesto uvedené „vnější vlivy“ rozehrály koncert, za který dodnes rozhodná část české veřejnosti tleská právě jim dvěma. A pokud netleská, je jim alespoň ochotná odpouštět všelicos.

Protože stejně jako trenér nemění vítězný tým, nebude volič měnit vítěznou politickou sestavu. A dokud rostou mzdy hektickým tempem a míra nezaměstnanosti je nižší než v Japonsku, tak se prostě vítězí.

Autor je hlavní ekonom společnosti Cyrrus