Pátek byl velký Babišův den a premiér na něj byl výborně připravený. Na vystoupení v Poslanecké sněmovně i na několik rozhovorů pro média.

S nelichotivým vyzněním prvního nástřelu auditní zprávy Evropské komise týkající se jeho možného střetu zájmů Andrej Babiš zjevně počítal. Při své obraně používá mix věcných argumentů, výmluv na odlišné právní názory Bruselu a Prahy i nářku nad kampaněmi, které jsou proti němu prý vedeny.

Kdyby Evropská komise skutečně chtěla vrátit 450 milionů poskytnutých Agrofertu, šlo by o ekonomický problém. Ještě horší by ale byl dopad na pověst celé České republiky. Auditní zprávu zatím známe jen převyprávěnou sdělovacími prostředky, které se k ní dostaly bleskově rychle, jako ostatně ke kdečemu, co může vliv na osud vlády.

Na oficiální český překlad si pár týdnů počkáme. Další týdny pak bude mít zdejší exekutiva na to, aby se k textu vyjádřila. Z Babišových slov vyplývá, že s ním bude ostře nesouhlasit a doufat v příznivější vyznění konečné verze zprávy po zapracování připomínek.

Je věcí každého z nás, v jaké pokračování příběhu uvěří. Zásadní ale je sdělení nejvyššího státního zástupce Zemana, že zjištění auditu jsou závažná a mohla by zakládat podezření ze spáchání trestního činu. Proto si žalobci na věc posvítí a zpracují vlastní analýzu.

Premiér se tomu nemá co divit: existuje-li podezření, což není totéž co jistota, ze spáchání trestného činu, musí státní zastupitelství konat. A to i když jde o ministerského předsedu.

Andrej Babiš se může spoléhat na pomalé nalézání spravedlnosti, jež si nezadá s božími mlýny. V náležitě dlouhých termínech bude probíhat ping-pong mezi Prahou a Bruselem, a pokud bude Evropská komise nekompromisní, dá se očekávat táhlé pokračování u Soudního dvora Evropské unie.

Kdo ví, kolik vlád se mezitím u nás vystřídá. Také proto se Babiš nejvíc ze všeho soustředí na argumentaci před voliči, která zdaleka nemusí být férová. Jinak by premiér musel už dávno například vysvětlit, proč trval na tom, aby ve svěřenských fondech na Agrofert dohlížel jeho právník či manželka Monika.

Voličům lze nakukat ledacos. Ale co zahraničním partnerům? O Babišově vlivu v Evropě netřeba pochybovat, zvlášť po posledních volbách do europarlamentu, které učinily se zástupců ANO výraznou součást nově se rodící liberální frakce, jež se nejspíš bude podílet i na skládání příští Evropské komise.

Posadí Babiše na summitech EU do pověstné oslovské lavice, nebo budou ostatní lídři předvádět mrtvé brouky? Za pravděpodobnější pokládám druhou, pokrytectvím zavánějící variantu.

Účelově se ke skvrnám na Babišově pověsti postupuje i tady. Jeho spojenci se tváří jako by nic, kritici zase varovných zpráv o střetu zájmů využívají při ostřelování ANO a vlády, poněvadž lepší a na programu založenou munici buď nemají, anebo je notně zvlhlá.

Jenže zákon schválnosti je krutý: čím víc budou pánové Fiala, Bartoš, Pospíšil, Rakušan a Výborný dštít na premiérovu adresu oheň a síru, tím bude voličská podpora babišovců pevnější.

A jestli někdo čekal, že dotační aféra otřese kabinetem, zapomněl, že sociální demokraté mají svých starostí dost. Čerstvě například potřebují Babišovu součinnost při výměně ministra kultury. Dále pak chtějí uhrát co nejvíc před levicovým elektorátem a jsou přesvědčeni, že jinak než ve vládě to nejde.

A když se cukají, tak tomu je kvůli růstu mezd státních zaměstnanců, prorodinným opatřením nebo snaze posílit rozpočtové příjmy novými daněmi. To jsou torpéda, která, budou-li myšlena vážně, mohou vládu rozmetat. Byť by si to opozice moc přála a bylo by to z hlediska politické kultury i přirozené, tak pokaňkaný premiér ani nyní Strakovkou neotřese.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)