Jak nám tak léta přibývají, podléháme snadněji iluzím, a na některé z nás je při tom víc vidět. Penzista z Vysočiny žije s představou, že je dnes v situaci, kdy může panu Vítěznému klást podmínky, za kterých je ochoten se s ním setkat. Pan Neutrální z Hradu zase v neděli podlehl iluzi, že mnohomluvou najde slíbenou nadstranickost, definitivně ztracenou účastí na mítincích ODS, té Bémovy ODS.

Poté, co musel Klaus potupně spolknout několikeré politické vítězení „prázdného a falešného“ Topolánka, dokonce se od něho nechat reinstalovat na Hrad, může konečně troubit své halali. Pochopitelně po svém, tedy četnými oklikami, když ze sebe nechal včera v televizi páčit odpověď na otázku, zda by podle něho měl Topolánek setrvat v čele strany a vlády, či odejít. Zachránila to metafora s fotbalovou Spartou; po výsledcích 0 : 13 a 3 : 23 obyčejně mančaft mění trenéra. Jinak pan čestný předseda nepřijde na kongres. Takže po metafoře ještě výhrůžka.

S jistým respektem musím uznat, že prezident dokáže plout po povrchu věcí a budit při tom dojem, že kutá v hlubinách. Navíc umí vyslovit prázdná hesla tónem, jako by pronášel analýzu. Na předsednictví EU není třeba se při řešení politické krize kolem vlády ohlížet, protože je pro naši zemi nedůležité. Slouží přece jen prestiži a ješitnosti politiků! To se podívejme, a máme tedy tu poctu vůbec přijmout? Jistě, však jen proto (soudí prezident) abychom sypali písek do evropského soukolí. Máme my to na Hradě veselého chlapíka.

Tím nebyl sypání písku konec, neboť i zachránci světa před finanční krizí to od Klause schytali. Zachraňují banky, aby se předváděli před voliči. Činí tak socialistické nesmysly, jako by existovalo něco modernějšího než je všemocný trh. A k tomu vzkaz domácím proevropským fanatikům: Naše banky chrání to, že nemáme euro. A taky vlastní (snad ne dokonce užitečná?) krize našich bank v 90. létech, po které jsou opatrnější. Prezident asi vzpomínal na vytunelované bankovní domy a jejich socialistické šanování v době, kdy byl premiérem.

Co ještě? Debatu o rozpočtu nechápe Klaus „jako vážnou“; hrozící výpadky příjmů jsou pro něho asi prkotina. Veřejnost prostě podlehla velké iluzi, že po fatálních volbách 2008 uslyší od prezidenta třeba jen náznak nějaké vize pro nejbližší budoucnost. Uslyšela pár rozšafných banalit a obdržela jistotu, že s Topolánkem je zle. Na hlavu státu trochu málo.

Právo, 27.10.2008