Před časem zaujal námětem na financování církví zejména z kapes věřících, který se radikálně lišil od aktuálního vládního záměru štědře církve obdarovat tu dříve zabaveným majetkem, tu bůhvíjak vypočítanými peněžními částkami. O pár měsíců později zčeřil mediální vody odhalením, že církevní restituce KDU-ČSL vyobchodovala s ODS za zvolení Václava Klause prezidentem. A aby nebylo mýlky, iniciativně pro staronového hradního pána zvedl ruku, ačkoli doposud byl považován za pokračovatele Josefa Luxe a ztělesnění Klausových protikladů.

Tentokrát Cyril Svoboda „nenápadně“ zveřejnil na stranickém webu plán, jak KDU-ČSL zmodernizovat. Obsahuje inspirativní vizi partajních primárek otevřených i nečlenům KDU-ČSL či změnu názvu na Lidovou stranu, poněvadž prý KDU žádnou unií není a Československo už taky dávno skončilo. Podle Cyrila Svobody chybí lidovcům vnitřní soudržnost, jasně definovaný cíl a důvěryhodná tvář, přebývá zato populismus (potleskem odměňované kroky směřující proti „nějaké“ nepopulární menšině).

„Naše strana nesmí být spojena nejen s podezřením z korupce, ale ani z čehokoliv neprůhledného,“ neadresně píše spolustraníkům muž, který ochotně asistoval při instalování Jiřího Čunka, vsetínského samorosta každým coulem, do předsednické funkce.

Lidovci se dodnes čelem nepostavili k Čunkově romské politice, vztahu k ženám (viz neuctivé poznámky ke vzhledu exsekretářky Urbanové), ani k pobírání sociálních dávek v letech, kdy měl přinejmenším statisíce na účtech. Přesto se postarali o definitivní zesměšnění auditu vypracovaného americkou firmou Kroll: jeden člen vlády jej zadal na druhého – a třetí ministr auditorům hrozí žalobou. Tím nespokojeným je Miroslav Kalousek, který u té příležitosti zpochybnil Čunkovu intelektuální schopnost během angažmá ve vsetínské Zbrojovce za cokoliv lobbovat.

Je to smutné, ale jediný Kalousek je nositelem alternativy. Tam, kde lidovečtí senátoři vedení Adolfem Jílkem a Petrem Pithartem v Čunkově kritice zmlkli, tak mazaný Kalousek nadále působí srdnatě. Vymyká se z průměru obratností, výmluvností a přesností zároveň. Ví se o něm také, že by přinesl jak dynamiku, tak užší partnerství „křesťanských demokratů“ s ODS. Vystačí si přitom bez oprašování lidoveckých „specifik“ vlekoucích je do extrémních pozic – například boje proti potratům nebo za volební právo rodičů za děti.

Naopak Cyril Svoboda představuje zklamání sezóny. Původně zazářil jako Havlův oblíbenec, věrný souputník Vladimíra Špidly a nadšený hlasatel integrace České republiky do vyspělé Evropy. Teď leští Klausovy polobotky a tiše přihlíží bagatelizaci, ba torpédování Lisabonské smlouvy vládním kormidlem otáčejícími občanskými demokraty. Zašlá sláva je ta tam a patrně i neproduktivní spolčení s protikalouskovskou Moravou (Čunkovým zázemím) vyprchalo. Pouhou třešinkou na dortu, nicméně příznačnou, je Svobodův trapný spor s jistou charitou o dědictví po dámě, které druhdy pomohl s navracením rodinného majetku.

Svobodovo zpestření okurkového léta stojí za přečtení. Víc nic. Doba, kdy jsme jej mohli brát vážně, již minula.

LtN, 28.7.2008