Aby se z politiky stala veřejná služba, musí být úplatkáři lovnou zvěří

Rathova aféra v některých bodech připomíná polozapomenutou Liznerovu aféru z roku 1994. Tehdy policie dopadla při převzetí osmimilionové sumy šéfa Centra kuponové privatizace. Jaroslav Lizner dostal tenkrát šest let, pustili ho na podmínku po dvou a půl letech a celý případ je dodnes zahalen nimbem záhady, přičemž sám Lizner vždy prohlašoval svoji nevinu a dodnes se snaží o obnovu procesu.

Tato aféra má však větší destruktivní brizanci. Na rozdíl od Liznera je Rath výrazná politická figura. Sociální demokracie ho používala jako pretoriána do první řady v parlamentních šarvátkách, ve kterých mu prostořekostí dokázal čelit snad jen Miroslav Kalousek. Mnohdy ho museli jeho spolustraníci krotit, takže byl držen jako Kraken a vypouštěn, jen když šlo do tuhého. Teď je držen opravdu důkladně, v želízkách a za mřížemi.

Ideoví protivníci ho upřímně nenáviděli a hned po oznámení té neuvěřitelné noviny se internetovým prostorem linula vlna uspokojení, ba radosti. Vánoce v květnu, to je leitmotiv těch reakcí.

Chladně uváženo, aféra má mnoho aspektů, dva z nich patří, jak se zdá, k dominantním.

Především je zdrcujícím způsobem smutné, že se něco takového mohlo stát. Hejtman Středočeského kraje, to je opravdu vysoký představitel samosprávy a stín jím vržený na důvěryhodnost kraje je opravdu hodně temný. Navíc jde o politického činitele, který měl sociální solidarity opravdu plná ústa a byl ochoten rozdat "obyčejným lidem" ze státního opravdu všechno, co mu padlo pod ruku. Každého v této souvislosti musí napadnout, zdali je sám, kdo si takto počíná, zdali jde o absolutně ojedinělý výstřelek mravně narušeného jedince, anebo zda jde o zavedený styl života ve vysoké politice.

Pozorovatel nemusí být vybaven postřehem Sherlocka Holmese, aby vycítil neklid v politické špičce. Sotva kdo si mohl představit, že jeden z nich, člen nejužšího vedení, by mohl skončit v klepetech. A když on, jak dopadnu já, tato otázka haraší v nejedné hlavě. Smutný úsměv budí povzdech Petra Nečase, jen aby si lidi proboha nemysleli, že všichni politici jsou takoví. Doslova všichni politici nesou odpovědnost za vytvoření takových poměrů, kdy se něco podobného mohlo stát. Zde nejde o jednorázový přepad banky s punčochou na hlavě.

Pozitivněji vyznívá druhý dominantní aspekt. Poprvé se stalo, že státní moc ukázala zuby. Heslo "padni komu padni" přestalo být pouhým předvolebním žvástem a boj proti korupci se stal realitou. V minulosti se provalilo mnoho afér. Zpravidla to byl jen výsledek šakalích rvaček o státní peníze, kdy jedna grupa denuncovala druhou prostřednictvím tisku. Zveřejňování odposlechů se stalo součástí naší politické pakultury. Metoda to byla a nadále je hnusná, avšak byl to jediný prostředek, jak bylo možno na zkorumpovance došlápnout. S tím vědomím, že nejde o čistou, natožpak mravnou hru.

Zde konečně zasáhl stát. Konala policie, konaly soudy a nikdo se nepokusil hodit Rathovi záchranné lano. Poté, kdy soud odsoudil Víta Bártu za uplácení poslanců, je to další indicie, že se snad dostáváme z nejhoršího bahna a postupně se staneme zemí, kde se politika bere jako veřejná služba, a ne jako nestydatý žír veřejných peněz. Pokud bychom seměli držet tohoto druhého aspektu Rathovy aféry, pak opravdu bychom měli Vánoce v květnu. Zarmucující a stinné je na té věci to, že policejní pátrání se muselo dít v podstatě tajně, konspirativně, mimo vědomí, natožpak se souhlasem Policejního prezidia. Zkrátka Policejní prezidium není důvěryhodný orgán, nelze mu věřit, že nespolupracuje s politickou mafií. Nicméně zůstává faktem, že stát zasáhl a že spadla klec. Skončí to jako s Janouškem?

Pro politickou atmosféru v zemi bude mít zásadní význam další vývoj. Momentálně vypadá Rathův případ jasně, ale to Liznerův případ vypadal taky. Anebo ještě jinak, nedávný Janouškův případ jsme sledovali takřka v přímém přenosu a dnes se po něm slehla zem. Oba případy jsou samozřejmě jen těžko srovnatelné významem, nicméně v obou případech jde o lidi s obrovským vlivem a politickou a finanční kapacitou. Zatčen byl levicový politik, a to před volbami. Krabice se sedmi českými a další pytel peněz pod podlahou, to budí úžas. Je snad Rath slabomyslný? No a zvěstem o nálezu samopalu a nábojů se snad ani nedá smát. Předčasný je tedy jásot nad vítězstvím chlapců v bílých kloboucích nad padoušským Hogem Fogem v klobouku černém.

V nejbližší době půjde o průhlednost a ráznost. Stát musí dát najevo, že hodlá postupovat korektně, v souladu s právem. Věc se musí vyšetřit mimo jakoukoli pochybu. A pokud se to obejde bez politických vlivů, je tu příležitost ke skutečné očistě a projasnění atmosféry. Ta se ovšem může naopak zatemnit, pokud by se daly do chodu obvyklé procesy vedoucí k mlžení a zatemňování.

LN, 17.5.2012