POLITIKA: Švejnar – že by nakažlivé?
Samozřejmě, radost je velmi intimní prožitek, najít na světě dva lidi, které potěší úplně to samé, asi nejde. Radost z toho, že se v jedné místnosti dokáží setkat lidé, kteří totéž činí při jiných příležitostech naprosto běžně, je přece jen trochu násilná. Radost z toho, že se ve Vladislavském sále s Václavem Klausem nepokusili vzájemně pokousat, je spíš pokrytecká. Pravda, neházeli po sobě ani penály, ani přezůvky, ale chování Jana Švejnara ve chvíli, kdy jeho fanklub ve svých projevech jeho soupeře ostouzel a on k tomu nečinně přihlížel a nezasáhl, ani se o to nepokusil, se slušností mnoho společného nemělo. Radost z vize, kterou předložil občanům i volitelům, je ovšem nepochopitelná již úplně. S ohledem na potřebu vyhovět požadavkům komunistů svoje výchozí názory ředil, ředil a ředil, až z toho zbylo něco jako reklama na Whiskas. A pokud se pokusil o alespoň náznak konkrétnosti, jako třeba když sliboval úctu k postavení senátu, porušil to o pár minut později, když s klidem přihlížel, jak je pomocí procedurální kličky názor senátu válcován. Nepochybně i v tuto chvíli propásl dobrou příležitost promluvit a jako bezproblémový huráevropan zvolil špatnou šanci mlčet.
Radost z veřejného vyúčtování volební kampaně mně osobně kazí fakt, že v něm nenalézám ani náklady na rozsáhlou kampaň prováděnou „veřejnoprávními“ sdělovacími prostředky. Ty budou zřejmě zaplaceny z koncesionářských poplatků. Stejně tak tam chybí vyúčtování služeb agentur, které pro Jana Švejnara údajně pracovaly zdarma, ale jinak pracují pro osoby a firmy z jeho okolí. Pokud si připomene toto a přidáme účast jeho mateřské firmy ČSOB na aféře IPB, nemůže se poukazování na „prokorupční prostředí“ divit. I nepeněžní, naturální plnění je příjmem a předpokládám, že z tohoto příjmu zaplatí Jan Švejnar alespoň darovací daň.
Zklamáním pro Jana Švejnara byly návštěvy u volitelů ODS, kteří mu dali najevo zdvořilý, leč nepřehlédnutelný nezájem o jeho osobu. Uhrát body v doupěti protivníka je vždycky problém, i kdyby měl Jan Švejnar nějakou strategii, kterak poslance a senátory ODS oslovit. Účast v diskusi na předem připravených otázkách ve svém „vlastním“ klubu ČSSD byla propadákem v přímém televizním přenosu!
Pokud činí presidenta zodpovědného za to, že za pět let nedokázal připravit důstojný průběh volby, plete si nejspíš Česko s Běloruskem, to není dobrá zpráva. Pokud mu vadili předsedové stran fotící hlasování svých poslanců a senátorů, znovu, co mu bránilo, aby jim neřekl, že jej takové praktiky urážejí? Byli to „jeho“ předsedové! A kdyby už s nimi chtěl promluvit alespoň ex post, tak by jim mohl připomenout, že chování a vyjadřování na úrovni sládkovců změnu atmosféry jednání blokuje zcela spolehlivě.
Chápu, že se Jana Švejnara mohlo dotknout, když president označil jeho kandidaturu za další pokus otočit vývojem Česka od parlamentní demokracie. Skutečností je, že od okamžiku přeměny OF v ODS a vzniku standardního systému politických stran, se tato země potýká s opakovanými pokusy omezit význam veřejné soutěže o moc v rámci parlamentní demokracie ve prospěch nejrůznějších aktivistických skupin. Švejnarova kandidatura se svými znaky moralizování, vyhlašování sebe sama za etalon Dobra, mediální manipulací a v neposlední řadě prázdnou, ničím nenaplněnou frází, jako by z oka vypadla všem předchozím pokusům. Zdá se, že i životností.
Václav Klaus měl pevnou a těžko překonatelnou základnu v straně, ze které vzešel, měl většinovou podporu lidovců a z volitelů stran, které nominovaly Jana Švejnara, jej podporovali tři poslanci a dvě senátorky. Jana Švejnara podporovala ČSSD a SZ, dva prohavlovské senátní kluby a menšina lidovců. Nakonec mu z jeho vlastní strany chybělo šest hlasů, včetně nemocné Zubové.
Předvádí-li konstrukci, že Klaus vlastně mimo ODS měl minimální podporu a není tedy nadstranickým presidentem, tak on sám měl mimo svá dvě politická seskupení podporu ještě menší. Několik lidovců, od Pitharta po Šojdrovou – a jinak ani ťuk. Naopak, veřejná volba byla prosazena za jedním jediným účelem. Aby bylo zajištěno hlasování, především sociálních demokratů, pro Švejnara alespoň v domluveném počtu. I oněch zdaleka nedostatečných sto jedenáct hlasů pro „nadstranického kandidáta“ v třetím kole druhé volby bylo vynuceno tuhou stranickou disciplínou!
Pokud se štítivě odtahuje od lobbování kolem volby, tak proč se nevyjadřuje k blokování třetího kola první volby až do chvíle, kdy se podařilo Klausovo zvolení zmařit? U toho nebyl? Proč směšuje a na roveň staví výhrůžky smrtí pro některé Klausovy volitele s jediným, byť šťavnatým přáním Jiřímu Paroubkovi? Jestli chce napříště, aby takové věci nebyly, začal špatně a těmito dvěma články věci nijak neprospěl!
Vyčítá-li komunistům, že vlastně umožnili Klausovo zvolení, nevyjadřuje nic jiného, než dotčení faktem, že přes veškeré podbízení a snahu jej nepřijali za vlastního kandidáta. Že nestačil slib, že v případě jeho zvolení hlasy komunistů budou komunisté uznáni za státotvornou stranu.
Jane Švejnare, věříte, že na samém začátku vaší kampaně jsem vás považoval za dobrého kandidáta?
