Švejnar na Hrad hlásily sobotní titulky novin. Renomovaného pětapadesátiletého Čecho-američana a profesora ekonomie a veřejné politiky na Michiganské univerzitě podmíněně navrhuje na funkci prezidenta sociální demokracie. Na nominaci se shodlo vedení ČSSD. Do 8. prosince chce mít sociální demokracie odpověď od ostatních stran.

Zelení a senátorské kluby SNK-Evropští demokraté a Klub otevřené demokracie liberálního profesora Švejnara podporují, hovořili o něm od počátku, vše tedy závisí hlavně na postoji komunistů a lidovců.

Favoritem je přesto současný prezident, rovněž profesor ekonomie, šestašedesátiletý Václav Klaus, který kromě hlasů ODS, kdyby je dostal všechny, ODS má v obou komorách 122 mandátů, potřeboval ještě dalších 19 hlasů. Pan Švejnar může zatím nasbírat pouhých 104 hlasů. Komunisté mají v obou komorách 29 hlasů a lidovci 24. O tyto hlasy bude profesor Švejnar bojovat.

U komunistů, kteří chtějí zkoumat jeho znalost české reality, nadstranickost, jeho postoj k referendu k americkému radaru a jeho pohled na ekonomickou reformu vlády, to nebude mít jistě lehké, protože i kdyby se mu podařilo se vyjádřit vstřícně k prvním třem bodům, v případě vládní ekonomické reformy to bude mít zřejmě jako liberální ekonom, i když spíše středového proudu, který nesouhlasí s rovnou daní, těžší. Pro jeho nominaci se z vedení KSČM vyjádřil zatím veřejně jen nejmladší člen Jiří Dolejš, který považuje profesora Švejnara za vhodného kandidáta, protože není tak konzervativní a protievropský. Většině členů této strany Václav Klaus na Hradě ale nejspíš vyhovuje: navenek se vůči němu mohou vymezovat a v konkrétních věcech s ODS se nezřídkakdy shodnou. Navíc jejich klub se podřizuje disciplinovaně většinovému názoru.

Lidovci, jako vždy, jsou váhaví a přidají se k silnějšímu, tak tomu bylo zatím vždycky: rozhodující bude pro ně, aby si uchovali podíl na moci. Zatím jsou ve straně dvě křídla. Kalouskovo, které podporuje Václava Klause, a ministryně obrany Vlasty Parkanové, která řekla: "Učíme se žít s tím, že by tím vhodným kandidátem mohl být i pan Švejnar." Problém lidovců je ale v tuto chvíli doopravdu velký, za Jiřího Čunka nemají vhodnou náhradu do čela strany a ten je pro funkci předsedy dále jistě nepřijatelný, ohrožuje jejich výsledky v blížících se krajských volbách. Proto se uvažuje o možné společné kandidátce KDU-ČSL s ODS a dokonce zaznívají i hlasy, které spekulují o sloučení obou stran. Za takové situace je zřejmě vělmi málo pravděpodobné, že by se mohli lidovci postavit proti ODS, tedy proti Václavu Klausovi. A počítají-li někteří sociální demokraté s tím, že by v tajných volbách profesora Švejnara mohli podpořit i někteří poslanci a senátoři ODS, jde spíše o iluzi nebo jen o ojedinělého přeběhlíka či přeběhlíky. Ministr financí za KDU-ČSL Kalousek se proti profesoru Švejnarovi, stejně jako někteří z ODS, vyslovil i proto, že je šéfem dozorčí rady ČSOB, která je ve sporu se státem. Z funkce by pan Švejnar samozřejmě odstoupil, jako musel odstoupit Václav Klaus z funkce předsdy ODS. Jde tedy spíše o zástupný problém, který se ale dobře medializuje.

Tohle všechno sociální demokraté vědí, a přesto jejich vrcholné orgány profesora Švejnara podmíněně navrhují. Proti byl na předsednictvu jen Zdeněk Škromach, který představuje levé křídlo ve vedení strany a je samozřejmě proto nespokojen s liberálními názory kandidáta. Takových poslanců či senátorů by mohlo být víc, a proto nejspíš nelze počítat ani s plnými 104 hlasy dnešní protiklausovské koalice. Reálná možnost, že by Jan Švejnar za této situace získal většinu, je tedy velice málo pravděpodobná, a přesto ho pragmatik Jiří Paroubek, který jistě nevěří na zázraky, navrhuje.

Otázka, kterou si proto musíme nutně položit, zní, proč to dělá, jaké výhody mu to může přinést?

Jediná odpověď, která se nabízí, i když nemusí být samozřejmě pravdivá, jde jen o spekulaci, je: Poté, co si Jiří Paroubek loni příliš zaflirtoval s komunisty, dnes používá toto gesto, o němž ví, že je plané, jen k tomu, aby se od nich alespoň symbolicky distancoval. Pan Zdeněk Škromach mu na to neskočil.

V dnešní bezskrupulózní době jsou staré vazby silnější, než jakékoliv přesvědčení, a proto je všem mnohem bližší politik, o kterém předem vědí, jak se zachová. Takovým hráčem je bezesporu Václav Klaus.

Vysíláno na ČRo6

Autor je novinář a spisovatel