Byl jsem obviněn z předání úplatku, z funkce ale neodstoupím. Tak reagoval na postup protimafiánského policejního útvaru olomoucký hejtman Jiří Rozbořil.

Tento postoj sleduje logiku obvyklého chování politiků, přesto překračuje, jak se obvykle říká, jednu důležitou hranici. Představme si, co se vlastně stalo. Státem placená policie rok vyšetřuje úplatkářskou historii a při podezřelém rozhovoru nahraje i hejtmana. Pak ho obviní z trestného činu a po splnění předepsaných byrokratických úkonů ho zřejmě obžaluje. Potom proběhne soud, který může rozhodnout o jeho vině. V takovém případě se může hejtman ještě odvolat.

Existují země, kde politik odstoupí okamžitě, když policie zahájí vyšetřování, v takové zemi ovšem nežijeme. Vzniká tak otázka, kdy by tedy měl z veřejné funkce odstoupit tuzemský politik. Hejtman Rozbořil tvrdí, že obvinění nestačí, což před ním učinil už kolega z Liberce Martin Půta. Ještě vyšší laťku nastavila předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, která ve funkci setrvala i poté, co byla obžalována. Je tedy otázka, jestli je dostatečným důvodem k odstoupení nepravomocné rozhodnutí soudu, anebo jestli je nutné čekat, až stíhaný politik dostane obsílku k nástupu do vězení.

Olomoucký hejtman tedy opakuje praxi, která se běžně používá s odůvodněním, že za prací policistů či státních zástupců jsou temné politické motivy. Je tedy třeba počkat, až definitivně rozhodne opravdu nezávislý soud. Tento přístup získal veřejnou podporu po zkušenostech s obviněním pražského primátora Tomáše Hudečka, který se poctivě pokoušel vyrovnat s dopady korupční historie s Opencard na hlavní město.

Novinkou v případě hejtmana Rozbořila je skutečnost, že jeho postoj podpořila většina hejtmanů. Má tedy na rozdíl od ostatních obviněných hodnostářů pro svůj postup nebývale silnou politickou podporu. A to je na celém případu nejdivnější.

Je přirozené, že obviněný politik hledá v těžkostech nějakou pomoc. Hudeček dokázal veřejnost přesvědčit, že se skutečně jedná o policejní přehmat. Rozbořil ovšem přesvědčil pouze hejtmany. V zásadě každému je jasné, že Hudeček v kauze Opencard maximálně nezvládl složitou situaci.

Dostupné indicie případu olomouckého hejtmana však ukazují na něco jiného. Policie tvrdí, že se pokoušel podplatit policistu v případu evropských dotací pro jezdecké centrum Olomouc - Lazce. Přitom z místního tisku vyplývá, že provozovatelem areálu byl jeho dlouholetý obchodní partner.

Podporou kolegy se ostatní hejtmani dostávají do prekérní situace. Nejde vyloučit, že hejtman Rozbořil hodlá udržet funkci, aby se mohl lépe bránit aktivitám justice. Tím vlastně ukazuje, že vysocí představitelé krajů mohou čelit postupu státních institucí jako suveréni do značné míry nezávislých regionů.

Ostatní hejtmani tomu přitakají. Jako by se tím naplňovalo varování Václava Klause, který při vzniku krajů tvrdil, že se země rozpadne do čtrnácti nezávislých pašalíků nezávislých na centrální vládě a do značné míry i na zákonech.

Na tomto zjištění nic nemění možnost, že je olomoucký hejtman opravdu nevinný a že se policie opravdu jen spletla.