Už dávno si nevystačíme s uklidňováním, že kopce vůkol pomáhají udržovat Českou republiku mimo rizika drsného světa.

Pokus o převrat jako v Turecku nám sice nehrozí, leč výhonek terorismu můžeme po Nice klidně odhalit též u nás, v zemi jejíž prezident nenechá na islámu nit suchou. Dřív než povýšíme ochranu členských zemí Evropské unie na společnou úroveň, nezbude nám, než se o sebe postarat primárně sami. I za cenu investic do ozbrojených sborů a tajných služeb. Potřebují nejen moderní vybavení, ale také profesionální vedení.

Do této složité situace spadlo střídání na čele civilní kontrarozvědky – Bezpečnostní informační služby. Jiří Lang po náročných třinácti letech požádal o uvolnění z ředitelského křesla a premiér na jeho doporučení za nového šéfa vybral Michala Koudelku. Nominaci podpořil i sněmovní bezpečnostní výbor, a to v nezvyklé, jednomyslné shodě.

Poslanci ocenili, že Koudelka je kandidátem zevnitř služby. Líbilo se jim rovněž, že na něj nenašli žádnou špínu, ba že jim je úplně neznámý. Pomiňme bizarní představu, jak si zákonodárci ze specializovaného výboru zadávají agentovo jméno do internetových vyhledávačů.

Případ homofobní poslankyně Nytrové ukázal, že potíže s čerpáním informací či spíše dezinformací mohou dosáhnout otřesnějších rozměrů. Kromě toho, nejlepší je taková kontrarozvědka, jež o sobě nedává vědět. O špionech platí totéž.

Najdou se kritici, kteří Jiřímu Langovi vyčítají, že šel příliš na ruku politikům a na varovné zprávy BIS o bezpečnostních rizicích nenavázaly efektivní kroky - například proti kmotrovským strukturám z východu. Podle škarohlídů se nový ředitel vydá ve šlépějích toho starého. Uvidíme.

Střídání na špici BIS dobrou zprávou

Lidé, kteří Michala Koudelku znají, spíš připomínají jeho pečlivost a analytické schopnosti. Navíc si drží styl seriózního gentlemana z anglické školy. Třeba je právě to, co pomůže prestiži Bezpečnostní informační služby doma i v cizině. Zdejší občané potřebují vědět, že je na kontrarozvědku spoleh, a západní partneři v ní hledají spolehlivého partnera do nepohody. To by mohlo klapnout.

Vedle důvěřování je ale také nutné prověřovat. Tímto směrem vykročil Sobotkův kabinet už koncem června, kdy se zabýval kontrolou tajných služeb. Po eskapádách v Pákistánu a Libanonu není od věci, že poslanecké kontrole bude podléhat i civilní rozvědka, čili Úřad pro zahraniční styky a informace.

Ještě důležitější ale je, že si vláda vzpomněla na své programové prohlášení, v němž se v souvislosti s tajnými službami zavazuje, že „zákon zavede dvoustupňový systém kontroly, proto bude kromě zřízení kontrolních orgánů v Poslanecké sněmovně zřízen i od parlamentu odvozený expertní kontrolní orgán složený z důvěryhodných, bezpečnostně prověřených a veřejností respektovaných občanů.“

Slibem nezarmoutíš, říká se. Teď ale nadešel čas jeho plnění. Role dozoru připadne pěti renomovaným osobám starším 40 let s bezpečnostní prověrkou a právnickým vzděláním. Legislativa brání tomu, aby mezi nimi byli soudci. Hnutí ANO naopak prosadilo, aby mohlo jít o vysloužilé policisty a agenty, ačkoli ti mohou být až příliš osobně zainteresovaní. Kandidovat do výboru budou moci i členové politických stran, což také vyvolává rozpaky. Počkejme si na melu, která se strhne nad konkrétními jmény.

Podstatné však je, že se formují podmínky, v nichž budou moci tajné služby bez zbytečných spekulací a tahanic plnit své klíčové poslání při ochraně zájmů země a bezpečí jejích obyvatel. Poslední incident ve Francii potvrdil, že za mazanými nepřáteli naší civilizace agenti pokulhávají. Zároveň ale platí, že dělají, co mohou, aby eliminovali rizika. V této souvislosti je hladké střídání na špici BIS nezvykle dobrou zprávou.